Agapit Pecersky

 

Agapit Pečerský

  

 

  

„Není  vhodné  znepokojovat Pána z jakéhokoli důvodu  než pro spásu duše své. Neproste o tělo, o zdraví, nestrachujte se o život – to vše je jen prach a touhy nenasytné. Není důstojnější prosby než prosba o spasení své duše.“

Agapit Pečerský

Modlitba pro spásu duše

Otče můj Všemohoucí,

V Tebe jediného vkládám své naděje
A prosím tebe, Pane,
Jen o spásu duše své,
Buď vůle Tvá Svatá
Posílením mým na této cestě

Neboť život bez Tebe

 je okamžik prázdný.
Jen ve službě Tobě je život věčný.
Amen

 

  

Agapit Pečerský, lékař nezištný

(podle knih Anastasie Novych)

Prolog

Člověk očividně, ve své podstatě, tíhne k duchovnu, k dobru. A nejen tíhne. Tato touha má tendenci k růstu a dozrávání. V současné době k tomu přispívají do značné míry dobré knihy. Blahým slovem léčí duši, naplňují ji silou lásky a víry. Díky těmto knihám poznává člověk sám sebe a zdokonaluje se. Knihy odhalují tajemství života a jsou naplněny neutuchající silou Dobra. Takovým pramenem poznání byly pro mě knihy známé slovanské spisovatelky a malířky Anastasie Novych. Za pouhých pět let se její knihy vydaly už po sedmé, ale je jich stále nedostatek, a to nejen v Rusku na Ukrajině a zemích SNS, ale také v zahraničí. Zřejmě lidem opravdu chybí tento druh literatury, která nepatří do jednorázového módního spotřebitelského druhu knih přeplňujících dnešní knihkupectví. Takový obrovský zájem lidí o dobrou duchovní literaturu nasvědčuje tomu, že ve světě skutečně dochází k nezachytitelné globální změně. Takže nastal čas projevení zralosti našeho vědomí a následně kvalitativní transformace společnosti směrem k lepšímu, k dobru.

 Kniha Anastasie Novych „Sensei ze Šambaly, 2. díl“ ve mně probudila nejen duchovní vlnu, ale i čistě novinářský zájem o mnoho zajímavých momentů popsaných v knize. Začnu tím, co mně nejvíc zaujalo. Hlavní hrdina Sensei vypráví obdivuhodný příběh o neobyčejném životě a díle člověka, jež je po staletí znám pod jménem Agapit, Lékař Nezištný. Tyto informace a zejména portrét tohoto Svatého, který je umístěn na zadní straně obálky knihy na mně tak silně zapůsobily, že jsem pocítil upřímnou touhu nebo spíše potřebu duše navštívit místa, kde žil svůj pozemský život tento slavný lékař Kyjevské Rusi.

 Zpočátku jsem se rozhodl navštívit Státní historickou knihovnu Ukrajiny, nacházející se na území státní historicko-kulturní rezervace (Kyjevo-Pečerské Lavry) a která je na seznamu světového dědictví UNESCO. Tato knihovna je unikátní zejména svými historickými archívy. Nachází se ve dvoře bývalé nemocnice Nikolského kláštera, nalevo od slavné Trojické církve nebo tak zvané „Svaté brány“ - hlavního vstupu do Horní Lavry. Když jsem šel po tomto historickém nádvoří a přemýšlel o slavném starověkém Léčiteli, první věc, která upoutala mou pozornost, byla bronzová pamětní deska s basreliéfem portrétu Agapita Pečerského na průčelí kostela svatého Mikuláše.

 Z této, pro mě nečekané, až mystické shody náhod jsem zůstal stát jako vyjevený. Po chvíli se v mé hlavě vynořilo mnoho otázek. Proč vlastně na tomto místě visí pamětní deska věnovaná Agapitovi? Proč právě jemu a ne nějakému jinému léčiteli Pečerského kláštera? Odpověď jsem našel později v referenčních odkazech, kde se říká, že pravě Agapit založil lékařskou praxi v Pečerském klášteře. Kromě toho jsem narazil na řadu informací, které se po přečtení knihy „Sensei ze Šambaly 2“ zdají být opravdu významnými. Uvedu některé z nich.

 

 Bronzová pamětní deska s basreliéfem portrétu Agapita Pečerského na fasadě chrámu svatého Mikuláše (Kyjevo-Pečerská Lávra)

V literatuře je zmínka, že Agapit měl schopnost léčit ještě před tím, než přišel do jeskyně k Antonii. Jako lékař měl velkou popularitu mezi obyvatelstvem, a to i v místech hodně vzdálených od Kyjeva. O tom, že měl jedinečné a unikátní lékařské znalosti svědčí i historický fakt o jeho úspěšné léčbě vnuka Jaroslava Moudrého, budoucího Kyjevského kníže Vladimira Vsevolodoviče, přezdívaného později „Monomachem“, kterému nebyli schopni pomoci nejlepší oficiální lékaři té doby. Samozřejmě, aby se proslavil mezi lidmi jako dobrý léčitel, musí mít lékař nejen přirozený talent, ale také ohromné zkušenosti a dovednosti v této oblasti. Zajímavé je, že po Agapitově smrti ho uctívali jako svatého hlavně obyčejní lidé. O tom, že tento „léčitel od boha“ byl ve velké úctě a oblibě svědčí i poetická tradice, složení na jeho počest modlitební chvalebné písně. Tato lidová paměť o Agapitovi byla pečlivě chráněná po generace. Teprve v roce 1643, za metropolity Kyjevského Petra Mohyly, byl ctihodný Agapit, ctěný lidmi, oficiálně prohlášen za svatého.

 Pozoruhodné objevy o Agapitovi se uskutečnili na konci 20. století. Napomáhala tomu vždy náhoda, jakoby sama nebesa odhalovala lidem celou pravdu o svém pravém svatém. V roce 1984 v blízkosti Trojické církve se v jednom místě propadla půda. K objasnění příčiny nehody byl pozván tým odborníků z Centra biolokačních výzkumů při ministerstvu geologie URSR, vedený uznávaným odborníkem Vasilijem Stečenkem. Při této příležitosti se vedení Kyjevsko-Pečerské rezervace rozhodlo provést komplexní průzkum celého území, jehož cílem bylo nalézt podzemní dutiny a hroby, studovat projev biolokačního efektu nad ostatky v Blízkých i Vzdálených jeskyních. Začátek tohoto seriózního studia byl položen ještě v roce 1982. Výsledky byly překvapující. Dokazovali, že se kolem ostatků svatých tvořila energetická informační pole s určitou vibrací. Ostatky svatých jsou zdrojem energie, neznámé vědě, která má pozitivní vliv na lidský organizmus. Zvláště silné záření vychází z Agapitových ostatků. Začali se provádět bio - fyzikálně - chemické studie ostatků svatých. Mezi nimi je velmi zajímavá studie doktorky biologických věd Tamily Rešetnikové, která experimentovala se zrním pšenice. Její práce přinesla šokující výsledky. Semena, která byla u hrobů s ostatky se lišila od jiných rychlým klíčením a zdravým růstem. Ukázalo se, že v těchto zrnech došlo k transmutaci, tedy vzájemnému přeměňování atomů jednoho chemického prvku v jiný. Pod vlivem těchto tajemných sil, přecházela atomová jádra zrní do jiného energetického stavu. Ve svém díle „Moderní studie fenoménu ostatků svatých“, Rešetniková píše: „Výsledky chemických analýz ukázaly, že i po krátkém pobytu v blízkosti ostatků docházelo v suchých semenech ke změně složení některých chemických prvků. Například, pod vlivem ostatků svatého Agapita léčitele se množství zinku snížilo o 18%, vápníku a draslíku se zvýšilo o 11% a o 4%". Vědkyně provedla další výzkum, který ukázal, že energie vyzařovaná z ostatků je schopna chránit před radioaktivním zářením a snížit jeho negativní dopad, takže tato tajemná síla "ovlivňuje živé organismy na úrovni atomové struktury hmoty".

Navíc, při průzkumu ostatků Agapita, byly objeveny zbytky pylu léčivých rostlin z Byzance! Jak je známo, Agapit léčil nejen skrze modlitbu, která měla zvláštní sílu, ale také bylinkami. Vědci se domnívají, že tyto byzantské bylinky byly součástí léčivých přípravků připravovaných Agapitem. To svědčí o tom, že Agapit byl velmi vzdělaný člověk. Mimochodem, v cařihradsko - byzantské kultuře existovaly v té době tzv. „Trávniky“, což byly sbírky pro lékaře. Navíc, i když tyto knihy nepatřily do kanonických, byly mezi vzdělanými lidmi velmi populární. Uvedu ještě další zajímavost, na kterou jsem narazil. „Dřevní kronikáři“ nepopisovali vnější vzhled hrdinů svých knih. Proto umělci, kteří malovali obrazy historických postav z kronik (ať už v nástěnné malbě v chrámech nebo jako ilustrace při dotištěni starých knih) je zobrazovali podle svých představ. Jeden z dosud známých dřívějších obrazů Lékaře Nezištného byl vyhotoven rytcem, který se jmenoval Ilja. Ilustroval první tištěné vydání „Paterik nebo Otečnik Pečerský, obsahující životy svatých, úctyhodných otců našich osvícených v jeskyních“, opublikované v roce 1661 (později opakovaně publikované v roce 1678 a1702).

 A teprve teď, díky rozvoji vědy, je možné obnovit pravou tvář z lidských kosterních pozůstatků. V roce 1986, vědec Sergej Nikitin - expert lékařského a forenzního oddělení Ústavu soudního lékařství města Moskvy, odborník na antropologické rekonstrukce (obnovení vzhledu člověka z kosterních pozůstatků), vytvořil sochařský portrét Agapita Pečerského podle metody M.Gerasimova, a tím umožnil potomkům spatřit pravou tvář svatého, který žil před tisíci lety. A to byl také svým způsobem zázrak!
Avšak jen díky obrazu namalovaného Anastasií Novych (Portrét Agapita Pečerského zobrazující pravou tvář Svatého) jsem uviděl svatého Agapita jakoby naživo. Pohled jeho očí je tak silný a pronikající do duše, až se dotýká něčeho hluboko uvnitř. Všiml jsem si pozoruhodného účinku. Čím déle se díváte na obrázek, tím více před vámi portrét ožívá. Později, abych se ujistil, jsem ukazoval tento obrázek svým blízkým a přátelům. Všichni se shodli v tom, že jeho oči jsou až mysticky živé! Svatý se bud‘ usmíval nebo se díval s lítostí či soucitem, jako by s tebou soucítil. Je prostě nemožné vysvětlit, jak se to malířce podařilo! Ale je to fakt! Říká se, že knihy Anastasie Novych jsou živé, ale nyní již mohu zcela objektivně dodat, že nejen knihy, ale i její obrazy opravdu živé.

 

Blízké jeskyně. Ikonostas církve Uvedení Panny Marie do chrámu.

Na závěr své návštěvy Kyjevsko-Pečerské Lavry jsem sešel dolů do Blízkých jeskyň, kde se v podzemní církvi „Uvedení Panny Marie do chrámu“ nachází hrobka Agapita Pečerského s jeho ostatky. U hrobky bylo hodně lidí. Musel jsem čekat poměrně dlouho, dokud se trochu neuvolnil dav, který proudil k ostatkům Agapita. Celou tu dobu jsem přemýšlel o všem, co jsem se dozvěděl o tomto mimořádném „léčiteli duší a těl lidských“, „léčiteli od Boha“, který i po své smrti nepřestal léčit lidi. Byl jsem naplněn obrovskou úctou a vděčností k tomuto velikému světci! Maje stále v paměti jeho pronikavý pohled do duše, přiblížil jsem se k relikviím a upřímně a z celého srdce jsem mu děkoval za to, že tu byl, že tu stále je a modlil jsem se za spásu své duše. A to, co jsem zažil pak, nejde ani popsat slovy. Pravě v tento okamžik jsem poprvé v životě pocítil, co je to Blahodat‘!

Ilja Glebov