Myšlenka dne

Tomu, kdo se dovede ovládat, je dána schopnost rozpoznat, co je nejlepší a pak zvolit dobré a vyhnout se špatnému.
Sokrates

Facebook

Statistiky

Reklama

Video

Ke stažení

» Anastasia Novych » ALLATRA

Home « Anastasia Novych « ALLATRA

«1»


AllatRa. Z čeho se skládá to, co neexistuje

…Lidé chtějí znát odpovědi na své otázky ne kvůli prázdné zvědavosti, ale proto, že cítí potřebu změnit svět k lepšímu. Jednu z takových otázek jsem shledala závažnou a důležitou, abych vám ji položila. Odpověď na ni může od základu změnit pohled na svět a může ovlivnit globální volbu civilizací. Otázka je následující: „ Existují takové Znalosti, které lidé nemohou využít k vojenským účelům, ale přitom by takové informace byly schopny otřást oficiálními vědními disciplínami a přivést bádavý rozum k přímému vědeckému důkazu o tom, že materiální svět pochází z Duchovního světa, tedy že svět vytvořil Bůh?“ 

Rigden: Ano, vidím, že tato otázka pochází od člověka, který touží poznat Pravdu… Tož tedy. Když se lidé na tuto otázku ptají, znamená to, že už nadešel čas, dát na ni odpověď. Ano, takové Znalosti existují. Týká se to oblasti astronomie, přesněji vědy s názvem astrofyzika, která zkoumá jevy v kosmickém prostoru, evoluci a vzájemné vztahy kosmických těles a jejich systémů. Když vezmeme v úvahu, že na současné úrovni vývoje se v astrofyzice využívají nové objevy moderní fyziky a aplikují se poslední výdobytky vědecko-technického pokroku, je jasné, že poznatky, které takto získáme, budou v mnohém napomáhat rozvoji samotné fyziky jako vědy, která zkoumá obecné zákonitosti přírodních jevů. A pokud lidé dostatečně do hloubky proniknou do fyzikálních zákonů, budou moci dojít vědeckou cestou k reálnému důkazu o tom, že Duchovní svět je ten prvotní a materiální druhotný. To tedy změní kvalitu a smysl života lidí a otevře tak ještě jednu cestu k pochopení Pravdy, a sice skrze vědu.   

Anastasia: Tyto Znalostí by opravdu přišly pravě včas. Nakolik je mi známo, astrofyzikové se snaží zkoumat problémy evoluce a odpovídat na věčné otázky: „Co bylo?“ a „Co bude?“. Nicméně nehledě na současný skokový vývoj ve vědě, je to pro vědce stále obtížné. A to má mnoho příčin. Je známo, že současné znalosti o hvězdách se v mnohém zakládají na spektrální analýze elektromagnetického záření nebeských těles, tedy na informacích, které jsou získány díky vyzařování slabého proudu elektromagnetických vln, jež dopadají z nebeských těles na Zem. A toto všechno kromě viditelného světla, tedy radiové vlny, infračervené, ultrafialové, rentgenové záření a záření gama představuje elektromagnetické vlny s různou vlnovou délkou, které jsou buď delší  nebo kratší než u záření, které je lidským okem viditelné. Takže lidé vidí jen to, co mohou vidět díky zařízením, jež vynalezli díky nejnovějším vědeckým poznatkům.    
Rigden: V kosmickém oceánu je mnoho vln různého původu.  Z celého spektra těchto vln ony elektromagnetické vlny, které jsou známy současné vědě, představují jen malou část záření. 

Anastasia: A v tom je právě problém. Práce současných astrofyziků se totiž podobá člověku, který se snaží zjistit, co představuje dnešní svět, ale dívá se přitom jen úzkou škvírou, která mu umožňuje vidět jen ohraničenou část, a to dávné minulosti a ne současnosti natož pak budoucnosti. Pokud si položíme otázku, co je to světlo, tak podle současné vědy bude odpověď taková, že v úzkém slova smyslu jde o elektromagnetické vlny o frekvenci, kterou lze vnímat lidským okem, a v obecném smyslu slova jde o optické záření. Když vezmeme v úvahu vědci zaznamenanou rychlost světla, jistě nás nepřekvapí, že mohou vidět mnoho událostí spojených s hvězdami, které se ovšem odehrály už v dávné minulosti.  Takže v podstatě pozorují procesy, které se odehrávaly před miliony let…

Rigden (s úsměvem): No ano,… když ještě druh homo sapiens na této planetě neexistoval. 

Anastasia: Zajímavá situace… Vědci předpokládají, že současný člověk se objevil nejpozději před 40 tisíci lety. První „věrohodní“ zástupci druhu Homo jakožto představitelé lidského rodu na Zemi asi před 2 miliony let. Pokud vezmeme v úvahu, že světlo od mlhoviny Andromedy jako jedné ze sousedních galaxií k nám putuje více než dva miliony let, tak dojdeme k závěru, že nevidíme to, co se tam děje teď, ale to, co se tam odehrávalo v době, kdy na Zemi nebylo po přítomnosti člověka ani stopy. 
Rigden: Přesně tak. A co bychom pak mohli říci o vzdálených mimogalaktických objektech? Lidé je vidí ve stavu, ve kterém byly před miliardami let. Hvězdy, a to i ty které nemají dlouhou životnost, existují v porovnání s lidskou civilizací mnohem déle. A to už ani nemluvím o obyčejném člověku, jenž za dobu své pomíjivé existence jako „rozumného subjektu“ často ani nepochopí své pravé poslání, o ostatním ani nemluvě. Jeho život je jako pára, objeví se a za okamžik mizí…

Navíc lidstvo patří mezi civilizace, které poměrně rychle zanikají. Ačkoli jsou lidem znovu a znovu poskytovány Znalosti, v mnoha případech se tyto Znalosti vůbec do světa nedostanou, protože někteří je využijí, aby získali moc nad sobě podobnými. A to je lidská volba v duchu Materiální podstaty. Jen nemnohým z lidí se podaří tyto Znalosti použít pro svůj duchovní rozvoj. Výsledek volby se podobá vodě, která přebírá tvar té či oné nádoby. 
     
Anastasia: To můžeme bohužel vidět i v současné civilizaci, kde je člověk otrokem svým zhoubných vášní. Příklad z nedávné minulosti: kosmický prostor okolo Země si začali lidé osvojovat bezprostředně poté, co byla vytvořena balistická raketa a jaderná bomba. 

Rigden: Pokud lidstvo nezmění své myšlenkové priority ve prospěch duchovna, čeká ho smutný konec. Takové civilizace obvykle nemají dlouhého trvání a existují jen relativně krátce, protože sami sebe zničí ve válkách. 

Anastasia: Hm, ano, sto let nebo tisíc, z pohledu vesmíru je to nic. Smrtelný člověk tedy o globálních praktických pozorováních kosmických objektů nemá co mluvit.

Rigden: Lidský život je pomíjivý, to je pravda. Ale člověk je mnohem víc než jen tělo. A proto bylo mnoho znalostí, týkajících se především jevů lidským okem neviditelných, lidem poskytnuto již v počátcích. Takže lidé už velmi dávno znali uspořádání světa, Vesmíru, a také vícerozměrnost člověka, jeho podstatu a předurčení. Jiná otázka je, jak byly tyto Znalosti uzurpovány lidským Egem, překrucovány až k nepoznání materiálně omezeným rozumem a v jaké podobě se do dneška dochovaly. 

Anastasia: Bohužel v dnešní době všechny tyto prastaré znalosti předkládají jako mytologii a staré „primitivní pověry“. A „nepohodlná fakta“, která svědčí o tom, že lidé za starých časů znali to, co do nedávna neznala ani ta nejmodernější věda, o tom se mlčí. Ano a veškerá věda je postavena výlučně na základně materialistického myšlení. V již zmiňované astrofyzice se ke zkoumání kosmických jevů během komponování modelů, teorií nebo předpovědí často používají analytické metody. 
  
Rigden (usmál se): Na skřípějícím voze výlučně materialistického pohledu na svět se v současné vědě člověk daleko nedostane. Ať už dříve nebo později, stejně se opravdový vědec dostane na takový vědecký obzor, kde se opěry, na nichž se drží řetězec logických úsudků, se ukážou být nevhodnými. Lidé se dnes často snaží vysvětlit neviditelné na základě viditelného. A tak vzniká „hoře z rozumu“, kdy náhodně objevená fakta v mnoha případech neodpovídají daným teoriím. Vědci tak například dodneška nemají jasnou představu o tom, co ve skutečnosti představuje elektrický proud, co je to taková gravitace nebo černá díra. A přesto s těmito pojmy pracují. Ovšem aby bylo možné globálně pochopit a proniknout do podstaty těchto jevů, je třeba mít zásadně jiné chápání světa, kvalitativně odlišné od materiálního.

Anastasia: Chápání jevů vycházející z Duchovního světa?

Rigden: Přesně tak.

Anastasia: Kdysi jste řekl, že „Vesmír je tak velký, že se do lidského vědomí vejít nemůže. Ale že tam neexistuje žádné místo, do něhož by nebylo možné zapíchnout byť tu nejtenčí lékařskou jehlu tak, aby její hrot do něčeho nenarazil, něčeho se nedotkl.“
Rigden:  Je to opravdu tak. A když už budu na položenou otázku odpovídat, dotknu se několika závažných témat astrofyziky, samozřejmě ale tak, aby to mohl obyčejný člověk pochopit. Avšak pochopení podstaty toho, co bude řečeno, může dát vědcům jiný pohled na uspořádání světa.  

Začnu se stereotypní, pro dnešní vzdělaný rozum moderní teorií nebo chcete-li domněnkou o Velkém třesku, ke kterému došlo podle vědeckých předpokladů při vzniku Vesmíru. Tuto populární hypotetickou teorii odůvodňují zákony termodynamiky. Podle této domněnky byl Vesmír smrštěn do bodu a po jeho výbuchu, Třesku se objevily objekty vážící miliardy tun o rozměrech protonu.

Anastasia: Ano, odůvodňují teorií tím, co v současné době znají. Vědci se domnívají, že tuto část fyziky, která zkoumá zákony tepelné rovnováhy a přeměnu tepla v jiný druh energie, již dobře ovládají. Již sám pojem „termodynamika“ v překladu z řeckého jazyka dobře vystihuje jejich rozpory v oblasti vědy: „therme“ – „žár“, „teplo“; „dynamikos“ – „silný“. Takže nová vědecká diskuse v dnešní době většinou končí jen u horkých debat.

Rigden: Vášnivé řečnění ještě neznamená, že jde o vědu, stejně jako jedna bouřka ještě neznamená období dešťů. Ve sporu stává vítězem jen jeden, zpravidla ten silnější, ovšem ten, kdo opravdu ví, přináší vítězství tisícům ostatních. 

Anastasia: Nakolik je mi známo v současné vědě je velký nepoměr mezi „těmi, kdo mají sílu“, a „těmi, kdo vědí“. Těch prvních je příliš mnoho a těch druhých se výrazně nedostává. Člověk, který ví, je v každém vědeckém kolektivu cenný. Je jako proton (v překladu z řeckého jazyka znamená „protos" – „první“), jako ta elementární částice, která má vždy kladný náboj a tvoří součást všech atomových jader. Stejně tak můžeme říci o tomto člověku, že s ním stojí a padá veškerá věda v kolektivu.

Rigden: To souhlasí. Doufám, že Znalosti, které je lidem poskytnuty, zvýší počet těch, kdo vědí, nejen v oblasti vědy ale v celé společnosti, a že to změní chápání světa včetně názoru na to, jak vznikl Vesmír. Jak jsem již říkal, lidé se dnes naivně domnívají, že Vesmír byl smrštěn do bodu a po jeho „Velkém třesku“ se objevily objekty vážící miliardy tun o rozměrech protonu. Přičemž tato nepravdivá rozumová domněnka říká, že tyto objekty nejsou ničím jiným než mikroskopickými černými dírami. Musím bohužel tyto vášnivé „teoretiky“ zklamat, ale takové objekty o velikosti protonu a váze okolo miliardy tun neexistují.  

V krajině vesmíru ovšem existují jiné jevy. Jde o objekty, které vznikají z informačních klastrů (shluků) během uvolňování(vymazání) informace z hmoty, když se hmota dostává do zóny působení černé díry. Největšími a „nejtěžšími“ spojeními, které mohou tvořit informační klastry, jsou objekty jen o něco málo větší než proton a váží méně než gram, přesněji 0,8 gramu. Tyto objekty existují jen krátkou dobu, přibližně několik desetin vteřiny, a poté se rozpadají na jednotlivé „cihly“. Formování těchto objektů opravdu přímo souvisí se vznikem tak zvaných černých děr ve Vesmíru. 

Anastasia: Objekty o něco větší než proton? Podle posledních výzkumů je poloměr protonu 0,84184 femtometrů (1 fm  = 10–15 metru). Pokud vezme v úvahu, co jste řekl, že tyto objekty mají hmotnost o něco méně než gram, pak jsou to v rámci mikrosvěta opravdu „těžké“ objekty. Je to skutečně velmi zajímavá informace. V souvislosti s tímto mohou mezi lidmi vzniknout minimálně tři otázky. Co jsou to ony informační klastry a „cihly“? Co je to uvolňování (vymazávání) informace z hmoty? A jak je vznik těchto částic spojen s černými dírami ve Vesmíru?

Rigden: V tomto materiálním světě vše, včetně toho, co v současnosti lidé znají, od subatomárních částic po atom, od zrnek prachu na tvých botách po shluky galaxií, vše existuje díky uspořádané informací. Právě uspořádána informace tvoří hmotu, dává jí její vlastnosti, objem, tvar, hmotnost a jiné charakteristiky. Musím upozornit, že nyní nemluvíme o pojmu „informace“ v tom smyslu, v jakém je to pro lidský mozek obvyklé, ale o trochu jiném jejím projevu. Ačkoli i v tom pro lidi obvyklém pojetí má slovo „informace“ několik významů, včetně významu „myslet, učit, objasňovat“, „přisuzovat podobu, tvar, formovat, tvořit“. 


Aby bylo jednodušší to pochopit, nazývejme tuto uspořádanou informaci „informačními cihlami“. Co v praxi znamenají takové informační cihly? Zkusím to vysvětlit na srozumitelném asociativním příkladu. Představ si, že ses rozhodla provést zvláštní experiment. Potřebuješ k němu: vodu, skleněné akvárium a malé cihly, abys mohla vytvořit formu. Tyto cihly by byly lehké, vyrobené jakoby z polystyrenu, jenže by nebyly obyčejně bílé, ale dejme tomu průhledné. Pracovní postup: v prázdném skleněném akváriu stavíš z průhledných polystyrenových cihliček krásný zámek (jako bys stavěla z dětských kostek), je tam mnoho komnat, věží a tak dále. Při spojení jedné průhledné cihly s druhou se objevuje určité zabarvení, které můžeš vidět. Znamená to, že máš v hlavě plán, jak zámek postavit, máš tedy vůli ho postavit a také máš sílu, a když to všechno použiješ, stavíš za pomoci tohoto neobyčejného materiálu. Nakonec jsi tedy postavila zámek, který se díky oněm propojením stal viditelným a můžeš se kochat jeho krásou, velikostí a složitostí jeho architektury.  

Potom experiment pokračuje dál a ty budeš naplňovat akvárium vodou. Co se stane? Dejme tomu, že voda bude zaplňovat akvárium s takovou silou (tlakem), že tvůj postavený zámek poškodí. Polystyrenové cihličky, které předtím byly stěnami, střechou a základy tvého zámku se přitom budou vznášet na vodní hladině: některé budou plavat samostatně a stanou se znovu neviditelnými, některé budou ve skupinkách – klastrech, a ty zůstanou stejně jako předtím vidět, protože jsou spojeny. Nakonec se ale celá tvoje konstrukce pod náporem vody rozpadne na jednotlivé cihly, které budou opět průhledné, a po tvém zámku nezůstane tak říkajíc ani stopy.  Pokud z akvária odstraníš všechnu vodu, průhledné polystyrenové cihly klesnou na dno. Samy od sebe, bez tvého plánu, vůle a použití síly se nesloží do uspořádané stavby zámku. Bude to jen chaotická hromádka polystyrenových průhledných cihel, které člověk nevidí. Můžeš akváriem třást, jak chceš, třeba celou věčnost, promíchávat je, ale zámek se z nich nestane, pokud ho znovu nepostavíš. 

Právě tyto pomyslné průhledné cihly představují obrazné přirovnání pro informace, které tvoří hmotu, zadávají jí dodatečné parametry, tvar, velikost, hmotnost a tak dále. A viditelný zámek je už jedním z materiálních produktů uspořádání informací, ze kterých jsou tvořeny elementární subčástice, které tvoří atomy, molekuly, chemické sloučeniny a tak dále, tedy hmotu Vesmíru. No a nakonec vůle, plán stavby a použitá síla – to jsou základní součásti síly duchovního světa, které se v tomto světě projevují.  

Anastasia: Chcete říci, že základ veškeré hmoty tvoří informace?    

Rigden: Správně. I takový atom je tvořen z elementárních subčástic, které jsou tvořeny určitým množstvím informačních stavebních jednotek neboli cihel. A tak je to ve Vesmíru se vším. Ale stačí vymazat informaci, a to, co ty nazýváš hmotou, zmizí stejně jako díra v preclíku, když ho sníš. 

Anastasia: Takže elementární pohled na situaci: dokud je preclík, je i díra, jen co je preclík sněden, díra je pryč. Stejně tak mizí hmota? Takže když není informace, nejsou ani projevy hmoty?

Rigden: Zcela správně. Mimochodem, řeknu ti něco zajímavého: množství hmoty ve Vesmíru se stále mění a tyto výkyvy, ať už ve smyslu zvýšení množství nebo jeho snížení, jsou dosti výrazné. Přitom množství informací je vždy stabilní, díky čemuž se celková hmotnost Vesmíru ode dne jeho Stvoření až do dneška nezměnila ani o jednu miliardtinu gramu. 

Anastasia: Ano, tady je nad čím přemýšlet.

Rigden: Množství informací ve Vesmíru ode dne jeho Stvoření je stabilní. Ale pokud by zmizela byť jen jedna informační cihla, zmizel by celý Vesmír.  

Anastasia: Zmizí část a zmizí celé. Teď začínám chápat, jak to skončí s rozšiřováním Vesmíru. 
 
Rigden: Vesmír se prostě rozšíří do určité míry a zmizí. Všechno geniální je prosté… Tyto informační cihly, které tvoří Vesmír, nikdy nikam nemizí, neopouštějí tedy hranice Vesmíru (v našem příkladu akvária) a existují v přísném uspořádání. Chci zdůraznit, tyto cihly by samy od sebe, bez přesného stavebního plánu a vůle Stvořitele tvořily jen neuspořádanou hromadu (chaos na dně akvária). A co se týče materiálního světa Vesmíru, tak právě tyto informační cihly mimo jiné charakteristiky, které určují hmotu, jak jsem již říkal,  zadávají parametry její hmotnosti. Určují ve Vesmíru konkrétní místo pro vytvořenou hmotu. Právě uspořádané informace, ony informační cihly, které se nacházejí na přesně určených místech, odlišují kvark od kvazaru. Řekněme tedy, že uspořádání informací podle „generálního plánu“ činí Vesmír živým.

Anastasia: Chcete říci, že všechno v tomto světě je přísně uspořádáno, existuje to díky určitému plánu, vůli a síle Stvořitele. To ale dokazuje, že náš Vesmír je vytvořen uměle a nevznikl chaoticky sám od sebe, jak se domnívají!

Rigden: Přesně tak, a lze to zcela dokázat vědeckou cestou! Není to až tak složité, pokud půjdeme vytyčeným směrem, který jsi určila v tvých předešlých knihách a dáme to dohromady s informacemi, uvedenými tady a také s nejnovějšími vědeckými objevy… Život ve Vesmíru se projevuje neustálou výměnou informací, což vede k pohybu hmoty, která na sebe navzájem působí a vyvolává primární fyzikální a chemické reakce. V důsledku toho dochází k nejrůznějším procesům, například k explozím velkých hvězd, ke vzniku nových hvězd a tak dále. 
Pokračování v článku Krabí mlhovina. Vesmír a černé díry
Ke stažení Velikost souboru: 65.5 kB Stáhnuto: 466







Název stránky:

AllatRa. Z čeho se skládá to, co neexistuje - ALLATRA - Anastasia Novych -Nakladatelství IBIS s.r.o.

Stránka vytvořena za 0.045 sec..