Myšlenka dne

Vyhni se lenivosti, již přináší liknavý život,neboť když ochabne duch,pak zahálka ničí i tělo.
Cato

Facebook

Statistiky

Reklama

Video

Ke stažení

» Anastasia Novych » ALLATRA

Home « Anastasia Novych « ALLATRA

«1»


AllatRa (in English)_str_253-377

Ke stažení Velikost souboru: 1979.5 kB Stáhnuto: 13


AllatRa (in English)_str_126-252

Ke stažení Velikost souboru: 720.5 kB Stáhnuto: 9


ALLATRA_cela kniha

Ke stažení Velikost souboru: 7052.4 kB Stáhnuto: 122


AllatRa (in English)_str_1-125

Cry of an Angel Clad in Clothes,

of Sufferings of a Man with an Angel in Place of a Soul.

 

 

To whom, why am I writing these lines? Perhaps, to myself after all. Abiding in a holy place for years, I have been recognized just twice, and only by the people whose Soul, by God’s will, was free from their mind. A human mind is a stumbling stone, perhaps even an entire cliff which stands in the Soul’s light. One can neither go around it, nor jump over it. Yet, to climb up over sharp stones, ripping off your nails into blood and falling back down the slippery ledges, sweet from the mind, and to stand up anew, having gained spiritual power, to crawl again… is not for everyone. After all, it is so beautiful, cosily, sweet and warm at the cliff’s foot. And the mind of mundane pants would create an illusion of everything you may wish for. You just need to keep wishing. Wishing for an earthly love with burning hearth, for children to give birth to, for wealth, or fame – it’s all the same. You just need to keep wishing. You wish, you desire, and everything will be given. In one illusion or another, it doesn’t matter, so long as you keep wishing. Wishing! Wishing for the earthly…


«But it’s so hard!» — most people cry. No, it is not. I’ve put the clothes on so many times. I’ve roamed the endless roads with just a staff, feeding my flesh with only what I found. I’ve been a king, for long I’ve ruled over the countless peoples. And every time the clothing would be tight, the clothing would hamper me and hinder me from living. It’d shake with fear and get sick, and, like everyone else’s, it would at first wish for too much, until I tamed it. A wild beast of which all clothes have been woven fears just its master — just the Soul. But there are many who fear the Soul more than the beast, the Soul which hinders their lives, just like the clothing hinders mine. I cannot understand such people. Wasting the whole Eternity on just a moment? What is the point? Suffering in the arms of the beast’s skin, serving the pants that are decaying day by day? So, is this life? The real life is infinite! It brings no suffering, it doesn’t wear out, for it’s impossible to wear out the soul! The clothing has no Home, there’s just a closet where it is temporary stored. Only the Soul has its true Home! And it’s the Soul which, yearning for eternity, begets this sense of Home for which a man is searching his entire life.

 

Rigden Djappo

Ke stažení Velikost souboru: 770.5 kB Stáhnuto: 74


AllatRa. Kde a jak se rodí myšlenky a přání?

…Ale tady je asi na místě podívat se poněkud hlouběji na lidskou podstatu, na původ hlubokých lidských tužeb a na jejich projekci ve světě hmoty. V životě člověka je velmi důležité, jaké konkrétní pocity svou volbou vyvolává a následně během života shromažďuje. Proč? Protože s tímto balíkem pocitů, s touto informací, nebo obrazně řečeno s tímto jeho „Já“ (Osobností) odchází za „hranice“ po smrti těla a bude za svou volbu nést odpovědnost. 

Podíváme se na mechanizmus vzniku pocitu. Prvotní impuls jakéhokoli pocitu vychází z hlubinné síly, která pramení z Duše. Protože je Duše velmi mocnou částicí z nemateriálního světa, má vždy jeden vektor pohybu, jediné přání – dostat se z tohoto světa a přejít do svého světa, který lidé nazývají duchovním světem, světem Boha. Tento prvotní impuls Duše je také základem zrodu silných pocitů. Pokud je tato síla cílevědomě použita v duchovním směru, bude to stačit, aby člověk se bez ohledu na jeho minulost se vymanil z cyklu reinkarnaci za jeden život.  

Při zrodu takového hlubokého pocitu začíná náš materiální mozek reagovat na tuto sílu a tím skrze vědomí vykládat tyto pocity po svém.  To znamená, že člověk se řídí svými asociacemi a začíná „vysvětlovat“ vzniklý pocit podle pro něj obvyklého stereotypního způsobu myšlení.  A právě na této etapě hraje důležitou roli pohled člověka na svět. To je to, co má od dětství uloženo ve svém vědomí, jsou to nashromážděné zkušenosti, vytvořené (a to i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků) modely chování a způsob myšlení, který se zakořenil v jeho podvědomí, a také osobní vědomostní rozhled, umění kontrolovat myšlenky a koncentrovat pozornost. Na převládajícím pohledu na svět závisí, jak a kam je vynakládána síla vycházející z Duše. Vždyť tato vnitřní jednotná síla (hluboký pocit) se často prostě drobí a je zkreslována vědomím prostřednictvím prizmatu převládajících myšlenek (pozitivních nebo negativních). 

Anastasia: Mohli bychom tento proces přirovnat například k tomu, jak probíhá lom slunečního paprsku v trojúhelníkovém skleněném hranolu, tedy k rozkladu paprsku na mnohobarevné duhové spektrum? 

Rigden: Přesně tak. Tento proces můžeme obrazně přirovnat k disperzi světla, kdy se jedna jediná vlna rozděluje na vlny různé délky. Vědomí spolu s nashromážděnými zkušenostmi svých asociací je jako ten hranol, který „tříští“  jednotnou sílu a zaměřuje ji na mnoho drobných části – myšlenek, které dodávají této síle své zabarvení. Podle toho jaká je ve vědomí člověka dominanta (pozitivní nebo negativní), takové je zabarvení myšlenek, taková jsou i přání. Myšlenky Materiální podstaty (ega) díky této síle dělají samotná přání iluzorně superbarevnými a přitažlivými. Ale v podstatě neodpovídají tomu, jaké ve skutečnosti jsou, když se pak splní (protože jsou prázdná). Zjednodušeně řečeno, převládající myšlenky, na které zaměříme svoji pozornost, směřují sílu jediného hlubokého pocitu do realizace lidských přání.

Anastasia: Jak se říká, síla je síla. Důležitá je volba člověka, kam tuto sílu bude směřovat.

Rigden: Zcela správně. Vezmi si třeba tentýž pocit hrdosti nebo například nenávisti. Dnes existuje takové rčení: „Od lásky k nenávisti je jeden krok“. Dnešní neurofyziologové potvrdili, že když se u člověka objeví pocit nenávisti nebo romantické lásky, tak se „kdo ví proč“ zapojují ty samé části mozku, ačkoli se tyto pocity zásadně liší. Až se vědci dostanou k vědeckému pochopení síly, která představuje základ převládající myšlenky, pochopí „proč“ to tak probíhá. Ve skutečnosti je to všechno jednoduché. Problém není ve vnějším projevu, že se někdo dotkl velikášství, ublížil, něco špatně řekl nebo udělal. Podstata je výhradně ve vnitřních pocitech "uraženého". Toho co převládá v jeho vědomí. 


Materiální podstata(ego) využívá tutéž sílu hlubokých citů, pouze ji za pomoci představivosti přibarvuje do jiných myšlenek a všechno předvádí do negativních situací. A to ještě doplňuje tento svůj vymyšlený „vymalovaný scénář“ o různé asociace, které člověk získal z jemu vnuceného modelu chování v podobných situacích. A tady máš ten předmět konfliktu. 

Dochází i k tomu, že Materiální podstata jednoduše zkresluje nebo zaměňuje pojmy. Člověk si například začíná stěžovat, že „dělá pro druhé všechno, ale pro něj nikdo nic neudělá“. To je právě záměna. Materiální podstata je spotřebitel. Duchovní podstata - dobrodinec. Když chcete vypátrat kořenovou příčinu křivdy, najdete ji uvnitř sebe. Vnější urážka někoho je výsledkem prohry vlastní Materiální podstatě. V první řadě to vypovídá o tom, že jsi nebyl čestný sám před sebou.

 Nedůvěra v sebe sama a pochybnosti vznikají z neznalosti Pravdy. Neznalost Pravdy vzniká z neochoty podívat se dovnitř sebe, protože tam je Pravda. Pravda, to je Život nebo Smrt. Strach z Pravdy, který vychází z Materiální podstaty, ji zkresluje a snaží se jí vzdálit. Ale ona je nevyhnutelná bez ohledu na to, jakou volbu člověk udělá. Dokonce ani vězení nezbavuje svobody jasnou Duši, a žádná pozemská moc neudělá svobodným zvíře, odsouzené k smrti.

Anastasia: Takže to je nakonec v podstatě tak, že lidé zcela zbytečně vydávají v konfliktních situacích svou sílu, která je předurčena k duchovnímu růstu?

Rigden: Přičemž ji vydávají na hlouposti, činí volbu ve prospěch Materiální podstaty(ega), za což posléze musí nést Odpovědnost… Dávní lidé, když vysvětlovali duchovní cestu člověka, obrazně přirovnávali tělo k lodi, na které se člověk plaví po oceánu iluzí a drží kurz k majáku Duše. A Materiální podstatu, Materiální rozum Hmoty(Materie) přirovnávali k všeprostupujícímu Nepříteli, který se snaží zaplnit mysl věcmi pomíjivými, bezvýznamnými, oddálit ji od Věčného, od světla majáku Duše. Závislost na iluzi hmotného světa zužuje obzor a omezuje jej na problémy loďky, které se nerozprostírají dále, než metr od jejího okraje. Tak se Nepřítel snaží člověka svést ze správného směru. Ovšem nestojí za to nechat se zlákat oceánem iluzí a krátkodobým pobytem na lodi. Když člověk dokončí svou plavbu, nechá loď na břehu jako něco dočasného, něco co pro své putování už nepotřebuje, něco co stejně zpráchniví a rozpadne se. Všechno viditelné zmizí a změní se v nicotu, stejně jako mizí hořící svíce. Jen ten, kdo není připoután k viditelnému světu, oblažuje svoji Duši. Jak říkali moudří: "Spas svou duši, protože lovec nespí. Chraň každou hodinu a každou minutu, využij svůj život ke spasení své duše. "

Anastasia: Pouze ten, kdo není připoután k viditelnému, oblažuje svoji Duši… Vždyť ono to tak opravdu je. Lidé se v mnohém nechávají v myšlenkách zlákat právě viditelným. Otevření neviditelných hranic, které v nich jsou a poznávají se jimi skrze hluboké pocity, jim pomáhá nejen vcítit se do světa Duše, ale také zatoužit po něm víc než po čemkoli jiném v materiálním světě. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří jdou po duchovní cestě a nepodléhají své Materiální podstatě. Ano, někdy s ní v určitých momentech prohrávají, ale potom si to uvědomí a získávají tak cenné zkušenosti, jak obejít podobné její nástrahy. 

Lidé se často ptají, jak se bránit před útoky Materiální podstaty a jak zabránit jejím projevům, jak je rozpoznat a nedovolit, aby se v nich rozvíjely negativní situace. 

Rigden: Je třeba prostě znát mechanizmus, jakým Materiální podstata útočí, povahu těchto útoků, a také se musí naučit ovládat sami sebe. Všimni si, že když je člověk na duchovní vlně, věnuje se práci na sobě samém, duchovním praktikám, nachází se v rozšířeném stavu vědomí.  Během meditací cítí, že jeho vědomí jakoby vystupuje za obvyklé hranice chápání světa. A co je nejdůležitější, člověk zažívá pocity radosti, štěstí, jež vychází z Duše směrem ven, tedy jakoby z jeho nitra, z hloubky pocitů směrem ven do okolního světa. Právě tento pocit mozek asociativně identifikuje jako pocit nadpozemského štěstí, radosti a svobody. Vědomí se stává jasným, zřetelným. Všechny pozemské problémy vypadají jako hlouposti v porovnání s pocitem rodného domu, všeobjímajícího klidu a Věčnosti. I nálada se samozřejmě stává svěží, na vzestupu a činy se naplňuji skutečnou silou. A teď se pojďme podívat na to, co se děje s člověkem, když na něj útočí Materiální podstata.   

Útoky Materiální podstaty bývají různé. Jak se říká, nepřítele je třeba znát osobně. Pro začátek se podíváme na hrubý útok Materiální podstaty, který je založen na křivdě, pocitu nespokojenosti se sebou, spojuje je jednotné heslo „život se nevydařil“ (pozice „oběti“). Takže za prvé můžeme hrubý útok Materiální podstaty charakterizovat jako vnější tlak. Pokud to pozorně prozkoumáme z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, odkud je vyvíjen tento tlak, který lze pocítit dokonce na fyzické úrovni, tak je cítit především zvnějšku, shora dolů, jako tlak směrem od hlavy nebo od zad do hrudníku. 

V důsledku takového hrubého útoku Materiální podstaty se člověk doslova během krátkého okamžiku mění z aktivního jedince v pasivního a je dezorientován. Zdá se mu, že pod sebou ztrácí pevnou půdu pod nohama. V jeho vědomí se nečekaně vynořují a začínají se promítat negativní obrazy, myšlenky, smyšlené problémy, které na sebe přitahují a soustřeďují pozornost… Když toto probíhá, pociťuje člověk stav nespokojenosti, emocionálního prožitku, který se projevuje převážně podle standardních schémat. Uvnitř je člověku špatně, cítí nepohodlí, jako by se mu v hrudi cosi svíralo. Je těžké zkoncentrovat se na jakoukoli práci, protože postranní myšlenky ho neustále odvádějí k přemítání o stále tom samém palčivém tématu. Jak se říká, vzniká tak „duševní bolest“ nebo křivda, nebo člověka tlačí špatné myšlenky, začíná pocit nespokojenosti se sebou, výčitky vůči sobě za cosi. Objevuje se klubko negativních myšlenek, asociací, emocí. Vědomí se prostě soustředí na problém, do kterého vhání Materiální podstata.  Vědomí člověka se omezuje na jeden bod, na tento problém. Začíná vidět pouze toto a nic víc. Člověk například zapíná televizor, snaží se oprostit od těchto myšlenek. Ale vědomí jakoby se speciálně zaměřovalo a soustředilo pozornost na ty programy a fragmenty pořadů, které se dotýkají jeho palčivého tématu. Nebo jiný příklad, člověk se nachází v tomto stavu a začíná se s někým bavit o abstraktním tématu. Posléze si ale ani nevšimne, že vědomí přesto stáčí rozhovor k týmž vykonstruovaným problémům… Pokud člověk zakouší/prožívá podobné stavy, musí pochopit, že taková posedlost negativními myšlenkami a skleslý stav vědomí je pouze začátek hrubého útoku Materiální podstaty. 

Anastasia: Takže člověk reaguje na situaci jakoby jednostranně. 

Rigden: Správně, prostě u něho mizí komplexní chápání obrazu světa, dochází k omezení vědomí. Člověk stále dokola řeší nějaký problém. Obrazně řečeno, do té doby viděl širokou škálu barev, ale během útoku Materiální podstaty zdůrazňuje pouze černou barvu, ostatní pro něho přestávají existovat, jako by je ani neviděl. 
Co je smyslem takového hrubého útoku Materiální podstaty? Jeho cílem je blokovat spojení Osobnosti s Duší, kvůli čemuž také dochází k zvláštnímu tlaku zvnějšku dovnitř. Během takového útoku, obrazně řečeno, signál od Duše nedochází k vědomí Osobnosti v čisté podobě (jako tomu bývá při duchovních praktikách), ale je značně zkreslován kvůli aktivaci „zašpiněných filtrů“. Je důležité vědět, že Materiální podstata loví člověka především na jeho slabosti. Vždyť ona zná všechna slabá místa člověka, jeho minulost i současnost, všechna tajná přání, na které kdysi soustředil svou pozornost a zatoužil po tom nebo jiném pozemském blahu pro uspokojení sebe jediného. Ano i přání, jež zatěžují duchovní cestu, se u člověka, přesněji jeho nové Osobnosti, objevují opět ne na prázdném místě.  Převážně jsou to tradiční stereotypní mechanizmy s materiálním zaměřením, které převládají ve společnosti. Proto u většiny lidí převládají takové vlastnosti Materiální podstaty, jako je egocentrizmus, závist, bezmezná chamtivost a sebelitost…

Anastasia: Ano, člověk se velmi rychle nakazí podněty vycházejícími z Materiální podstaty…

Rigden: Rád bych mimochodem zmínil, že během útoku Materiální podstaty vidí člověk sám sebe pouze jako „dobrého člověka“. On je přeci ve všech ohledech „super“ a všichni ostatní nejsou nic jiného než „slizcí hadi“. Když se člověk nachází v takovém stavu, tak mu zkus třeba jen přímo říci, že je sám vším vinen kvůli projevům jeho vlastních negativních vlastností, a on hned všechna negativa přenese na tvou stranu. Jeho Materiální podstata začne okamžitě agresivně bránit své pozice. Je to dáno tím, že když se člověk nachází v podobném stavu, tak vědomě nechápe taková vysvětlení a poznámky vůči jeho Osobnosti. Proč k tomu dochází? V prvé řadě je to kvůli tomu, že v daný moment má omezeno vědomí a soustředí se na vlastní egoizmus. Vždyť v takovém stavu pro člověka kromě jeho „já, já, já“ v různých podobách nic jiného neexistuje.  

Anastasia:  Ano, svalovat vinu na někoho jiného a vymýšlet vnější důvody umí Materiální podstata skvěle, jak se říká, stačí jen záminka a hned se chytí. A k tomu ještě oblíbený postup Materiální podstaty podstrčit člověku myšlenku, která ho bude vodit v začarovaném kruhu: „A všechno by mohlo být jinak, kdyby…“. Mimochodem čtenáři se docela často ptají, proč dochází k tomu, že myšlenky se stále točí dokola okolo toho samého, dokonce i když je z toho člověku pak jen hůř a hůř? 

Rigden: Má to dva důvody. Zaprvé je to práce Materiální podstaty. Ta vytváří v člověku vnitřní podmínky pro jeho volbu. A čemu pak dá Osobnost ve svém krátkém životě přednost (Vůli Duchovní nebo Materiální podstaty, dobrým nebo špatným myšlenkám), to už je její právo. Ale z priorit, které si člověk každý den vybírá, se formuje jeho posmrtný osud. Za druhé fakt, že se člověk stále dokola soustředí na negativní myšlenky, je pouze jeden ze způsobů Materiální podstaty, díky kterému koncentruje pozornost člověka na sebe, nutí Osobnost sloužit rozmarům Materiální podstaty a tím tedy vydávat životní energii na to, co je smrtelné. Věc spočívá v tom, že při takovém soustředění začíná být člověk se sebou nespokojený, zlobí se a neustále přemýšlí o minulosti. Zjednodušeně řečeno se jeho vědomí zužuje do emocionálního jednostranného úhlu pohledu na nějaký „osobní“ problém, a přitom si ani nevšimne, kdo a proč v něm udává právě tento směr myšlení. A konkrétní vymyšlený problém tady ani není tak důležitý (když se jeden vyřeší, určitě se najde jiný). Důležité je naučit se ovládat sám sebe, potom i vnitřních problémů bude méně. Vždyť právě z nich vznikají v životě člověka vnější situace. 

Anastasia: To je pravda, jinak se bude člověk do konce života stále dokola pohybovat v kruhu. Přesně jako v tom lidovém rčení „ty táhneš, on táhne: ať už vyhraje kdokoli, spadnou oba“. 

Rigden: Někdy to bývá tak, že člověk se půl života trápí tím, že nerealizoval nějaké možnosti na zlepšení svého života a bytí v tomto materiálním světě. Žije ve snech o nesplněném „štěstí“ a vidí to všechno pouze v dobrém světle, kde je jeho vlastní významnost (velikášství) uspokojena a zaujímá v jeho snech první místo. Člověk nebere v úvahu, že Materiální podstata mu vykresluje ideální iluzi a jeho sen by po své realizaci v životě vypadal úplně jinak, než jak si představoval. V tomto stavu člověk nechápe, že pokud by se všechno odehrálo jinak, tak se ještě neví, jakým by byl dnes, co by představovat, a zda by měl tytéž podmínky a možnosti, jaké má. Vždyť každý životní krok předpokládá změny a vede k řadě následných událostí, jež formují budoucnost člověka. 

 Ano, dokud člověk nezačne chápat svou povahu, tak si těžko uvědomí, v čem spočívá jeho opravdové „štěstí“…

Rigden: Ale je i jiný druh útoku Materiální podstaty, mírný a úlisný, který je založen na pýše. Je zcela opačný než hrubý útok. Během takového útoku Materiální podstaty se člověku začíná zdát, že je u něho všechno skvělé, že on je tak perfektní, že ho všichni okolo chválí. Ale pokud se na tuto situaci podíváme z pohledu Pozorovatele Duchovní podstaty a prozkoumáme tyto momenty obdivu k sobě samému, tak není těžké uvidět, že je to všechno zapleteno do egocentrizmu a sebelásky. U člověka je stejně tak zúženo vědomí, je také soustředěno jen na jeho samotného, ale jiným způsobem. Obrazně řečeno je jako narcis, nikoho kolem sebe si nevšímá, má jenom sebe. A tlak je opět cítit zvenku dovnitř, pouze ne hrubý tlak, ale mírný, něžný, uspokojující, má charakter potěšení ze vnějších věcí.(z toho, co probíhá ve vnějším světě).  

A jaké další podrazy můžeme ještě od Materiální podstaty čekat?

Rigden: Působí různými vlivy. Děláš například důležitou práci, která ve svém výsledku v dobrém smyslu ovlivní mnoho lidí a jejich životy. A Zvířátko (Materiální podstata) ti už v počátcích realizace této práce začíná podsouvat myšlenky, které od tebe vyžadují vynaložení stejného množství sil a času, jako samotná práce. Tyto v daný moment zcela nepodstatné myšlenky začínají rozptylovat tvoji pozornost mnoha svými otázkami, které vyžadují „okamžité řešení“. Takže se prostě v těchto problémech zamotáš, a jak se říká, uděláš spoustu zbytečností, ale smysl to nebude mít .A pokud nakonec zhodnotíš, nakolik byly tebou vykonané činy užitečné, tak se ukáže, že ty zbytečnosti nevedly k tak významnému výsledku, jaký by mohla dát tebou prvotně zamýšlená důležitá, ale nesplněná práce. Jenže čas už uběhl a síly byly vynaloženy zbytečně. Toto je taková jemná záměna.   

Druhý způsob útoku Materiální podstaty je založen na záměny pojmů. Pokud se ti například podařilo odhalit útok, podařilo se ti uhájit tvé pozice. Ale nečekaně se uvnitř tebe začíná rozvíjet jakoby zvláštní panika, která jakoby volá: „Pomoc! Chci rychle na Věčnost! Co mám dělat?! Jak se rychle spasit?“ To je také jemná záměna. Takových záměn je bohužel mnoho. Bývá to i tak, že člověk je pod vlivem Materiální podstaty a nijak zvlášť na sobě nepracuje, pouze se chlubí před ostatními svými „výsledky“ v osobním rozvoji. Chybně se domnívá (díky hrdosti), že „čeká“ na svou Materiální podstatu „v plné zbroji“. Ale ve skutečnosti je tato situace podobná té bajce o vlku a lovci: 

„Jednou se vlk rozhodl, že půjde sám na lov, aby se potom mohl pochlubit před svou smečkou, že on sám se vydal lovit člověka. Ve stejnou dobu se rozhodl člověk, že půjde sám na lov, aby se potom mohl pochlubit před lovci, že on sám se vydal na vlka. A tak oba, vlk i lovec, šli, oba se báli a v noci se třásli strachem. Oba se pohodlně uvelebili na kraji lesa a opírali se o „vyhřátý strom“. Tak seděli až do rozednění, zády k sobě se strachy tulili,  a jediné co je těšilo, byla myšlenka, jak se budou před svými druhy chvástat, že šli sami na lov. Bylo jim teplo a příjemně a oba byli nevýslovně šťastní, že zůstali zdrávi a v pořádku. Vlk byl šťastný, že se nepřipletl do cesty lovci, a lovec byl šťastný, že nenatrefil na vlka“.

Anastasia: Dobře řečeno. Mnoho lidí se příliš nezatěžuje tím, aby na sobě pracovali, a jen se utěšuje lichotivými myšlenkami. No a nakonec se diví, proč se u nich nedostavují podstatné výsledky v duchovním rozvoji, když přeci tolikrát „byli na lovu“ na své Zvířátko (materiální podstatu). Je až překvapivé, kolik takových záměn je. Mám takový dojem, že nejen člověk s poznáním roste, ale že ani to Zvířátko v něm nespí a neustále se zdokonaluje v tom, na co by ho mohlo nachytat. 

Rigden: A tak to je. Nejsměšnější je, že Materiální podstata má standardní programy, stále téhož typu. Lidé si stoupají na stále ty samé hrábě a každý si myslí, že ránu do čela dostal jen on. Každý se domnívá, že to má v životě těžší než ostatní a že právě jeho životní těžkosti jsou ty nesložitější a že jsou nepřekonatelné. Ale je to všechno jen malomyslnost, jen další léčka Materiální podstaty, aby člověk soustředil svou pozornost na její mechanismy. Ale když člověk tyto lsti zná, může snadno předvídat a vyhnout se dalšímu útoku, obejít nastražené pasti. Nejrozšířenější programy Materiální podstaty jsou založeny na pýše, egocentrizmu a strachu. Tyto negativní pocity vedou ke vzniku závisti, žárlivosti, roztrpčení, křivdy, sebelítosti, lidé si pak přejí kontrolovat druhé, soudit, obviňovat někoho, bojí se změn, nemocí, ztráty (smrti) někoho z jeho blízkých, samoty, přibližujícího se stáří, smrti a tak dále. Přitom probíhají ty samé procesy omezení vědomí, o kterých jsem už mluvil. 
 
Ale jak už dávno lidé říkali, kdo stoupá na vysokou horu, toho rozesměje jakákoli všední zbytečnost. Pokud se chce člověk opravdu věnovat vlastnímu duchovnímu rozvoji, musí dát v prvé řadě disciplínu svým myšlenkám. Musí co možná nejčastěji analyzovat jaké pociťuje emoce, jakým způsobem myslí, jaká je povaha myšlenek a emocí a mechanizmus jejich vzniku. Musí umět být nad věcí, nad každodenností. Musí umět chápat svět z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty a ne z obvyklé pozice Pozorovatele Materiální podstaty.

Materiální podstata člověku neustále vykresluje velkou iluzi o tom, co představuje vnitřní svět člověka, přičemž dává důraz na ego Osobnosti, a také svým způsobem interpretuje vnější svět, který by měl jakoby sloužit tomuto Egu. Z pozice této iluze to u Osobnosti vyvolává chybné úsudky o světě, o ostatních lidech, a tím tedy oddaluje člověka od vnímání Pravdy. Ve skutečnosti je všechno jinak.   

Anastasia: Máte pravdu, my všichni jsme v tomto světě iluze, dokud se nepustíme do duchovní práce na sobě samých. A když se začneme duchovně rozvíjet, tak chápeme, že iluzí je i tento svět. Mám už zkušenost s každodenní prácí na sobě a proto si už hlouběji uvědomuji, nakolik je ve skutečnosti důležité, kdo konkrétně v člověku dohlíží na tento svět a na základě čeho tento Pozorovatel dělá závěry.

Rigden: Všimni si, že Pozorovatel nikdy nebude daleko od pozorovaného, neboť on bude pozorované chápat skrze své zkušenosti, vlastně bude pozorovat aspekty sebe sama.  Když člověk přemýšlí o světě, tak ve skutečnosti bude vždy vyjadřovat názor pouze na svou interpretaci světa, jež se zakládá na obrazu jeho myšlení a prožité zkušenosti, ale nebude to názor  na plnohodnotný obraz skutečnosti, který můžeme pochopit pouze z pozice vyšších dimenzi.

Anastasia: Je zřejmé, že taková pozorování v obvyklém stavu vědomí bude člověk vést za pomoci porovnávání, posuzování shody nebo rozdílnosti objektů prvé řadě vůči sobě samému. 

Rigden: Přesně tak. V lidské povaze jsou uloženy porovnávací mechanismy, aby se člověk mohl rychleji učit, získávat a osvojovat si zkušenosti, získávat zručnost, přebírat styl chování a tak dále skrze nápodobu a asociativní způsob myšlení. Díky tomu se člověk velmi rychle učí různým činnostem, modelům chování a poznává okolní svět.
Nicméně toto všechno je spojeno se ztotožněním se, konfrontací, tedy s porovnáváním. Vždyť aby bylo možné něco posoudit, je třeba to porovnat s něčím jiným. A tady mnohé závisí na tom, co v Osobnosti jako Pozorovateli převládá: Duchovní podstata nebo Materiální podstata.  

Když převládá Duchovní podstata, hraje porovnávání druhořadou roli. Je nutné pouze k tomu, aby bylo možné předat svou duchovní zkušenost skrze známé asociace. Je to tehdy když sám proces poznání v  duchovní praxi probíhá na úrovni intuitivního pocitu, rozšířeného vědomí a zcela pro člověka nového vnitřního chápání, kde není potřeba nic porovnávat, kde prostě existuje jasné porozumění všem procesům, které nelze objasnit za pomoci logiky. Člověk se cítí být součástí duchovního světa, částí velkého celku, opravdové reality.  

Když převládá Materiální podstata, Osobnost se zcela ponořuje do hry iluzí materiálního světa. Neustále se s někým porovnává v libovolných rysech (intelektuálních, profesionálních, vzhledových, porovnává typ člověka) a tak dále. Pro lepší pochopení se podívejme na typickou situaci. Když se člověk nachází v takovém stavu, tak co si obvykle myslí o svém sousedovi nebo kolegovi z práce, který má výplatu o něco vyšší a má o něco lepší pozici? Obvykle ho porovnává se sebou, „vždyť je přeci stejný jako já, v čem jsem horší…“ a tak dále. Pýcha vycházející z Materiální podstaty také spouští mechanismy závisti, která vyvolává výbuchy agrese, hněvu. Člověk viní ze svých vnitřních omylů okolní lidi nebo se cítí být nespokojen sám se sebou. Materiální podstatě je vlastní vyvolávat u člověka myšlenky potlačení sebe sama, utiskování se, že on opět v porovnání s druhými lidmi dělá něco špatně a že je v něčem horší než ostatní. V tomto případě je ale potřeba mít na paměti, že Materiální podstata není kritik, ale že Svědomí je nejlepším pomocníkem každého člověka… 

A co konkrétně ponouká člověka k tomu, aby někoho odsuzoval? 

Rigden: Za prvé jsou to ty převažující vlastnosti vycházející z Materiální podstaty, které jsou v něm samém. Na to je potřeba se soustředit, když se objevují podobné myšlenky na odsuzování někoho jiného. 

Za druhé za to mohou mnohé egoistické iluze – stereotypní programy a práce Materiální podstaty, které vyvolávají emocionální výbuchy, jež člověka ponoukají k tomu, aby někoho odsoudil. Tyto programy mají charakter typu: „mohu to udělat lépe, než někdo jiný“, „můj názor je jediný správný“ a tak dále. To znamená, že jsou založeny na egoizmu, na přání tajně vládnout, velet sobě podobným, vybudovat si své iluzorní „impérium moci“ -  toto všechno jsou v podstatě nástroje, s jejichž pomocí Materiální podstata člověka řídí a manipuluje s ním. 

Za třetí ponoukají člověka k odsouzení někoho jiného pokusy Materiální podstaty nalézt nebo vymyslet si problémy, které ve skutečnosti neexistují, ale když na ně bude člověk myslet, bude možné ho tak donutit, aby se v jeho vědomí dlouhou dobu udržely negativní obrazy. A to napomáhá tomu, aby se vytvořil návyk negativního myšlení Osobnosti, tedy ať už by člověk mluvil nebo přemýšlel o čemkoli, bude u něho vždycky všechno špatně, bude to negativní, a především to bude nekonečně dlouho odsuzovat. 

Co to může mít za následek? Tento proces soustředí a na dlouhou dobu udržuje pozornost člověka u těchto myšlenek. A pozornost to je síla, začátek procesu tvoření. Prostřednictvím koncentrace pozornosti je možné soustředit a nashromáždit určité druhy energií, jejichž exploze vede ke vzniku aktu jednání, tvoření něčeho (emocí, myšlenek, skutků, událostí) ve viditelném i neviditelném světě. To ve svém důsledku formuje osud člověka jak během života, tak i po smrti fyzického těla. Zda bude výsledek tohoto tvoření pozitivní nebo negativní závisí na volbě člověka, na jeho prioritách, na tom jakým způsobem je zvyklý každodenně přemýšlet, nakolik se umí kontrolovat a nakolik umí dát disciplínu svým myšlenkám a emocím.  

 A jakým způsobem Materiální podstata vyprovokuje v člověku tak zvaný stav „bezdůvodné“ agrese?

Rigden: Stavy „bezdůvodné“ agrese jsou u člověka časté zvláště tehdy, když se jeho myšlenky stále dokola točí okolo pýchy, když věnuje velkou pozornost boji za převahu svého „autoritářského názoru“ mezi svými blízkými a známými lidmi. V takovém člověku samozřejmě převažuje Materiální podstata, která ho činí závislým na jejich programech a mechanismech. V takovém případě se člověk stává lehko ovladatelným materiálním Rozumem skrze systém konzumních hodnot, kde se největší důraz klade na uspokojení nekonečných potřeb Materiální podstaty. 

A proč člověka tolik znepokojuje a trápí, co si o něm myslí někdo jiný? 

Rigden: To, jak sebe i ostatní lidi hodnotíme a následně to porovnáváme, ve skutečnosti vychází z materiální části člověka. Jde o pradávný instinkt být „alfa samcem“ nebo „alfa samicí“. Zvíře se vždy snaží, aby v očích soka vypadalo větší a hezčí. Proto to člověka tolik znepokojuje a trápí, co si o něm jiní myslí. Obvykle se to omezuje na přání, aby vypadal jiným, než ve skutečnosti je. Člověka trápí otázka: „A co na to řeknou lidi?“ Ale ani se nezamýšlí nad tím, kdo konkrétně by ho měl soudit? Z pýchy a přehnaného sebevědomí pramení strach člověka z názoru Materiální podstaty jiných lidí. Proč? Protože cizí kritika se v tomto případě chápe jako snížení významu vlastního ega. Nicméně toto všechno spadá do jednoho procesu: jde o boj o dominanci, o moc nad sobě podobnými. Odtud pramení křivda, stav sklíčenosti, agrese.
 
Co je třeba udělat, abychom se všem těmto situacím vyhnuli? 

Rigden: Člověk (Osobnost) se nachází v těle a tělo je doménou Materiální podstaty. Pokud víme o možných útocích, je vždy možné podniknout protiúder. Je to jako u výzvědné služby. Pokud očekáváme, že budeme čelit protivníkovi, který je mnohem silnější než my, musíme znát množství a kvalitu jeho sil, jejich rozmístění, jeho taktiku a postupy, abychom mohli vytvořit operativní protiútok. To potom zvyšuje naše šance na vítězství. 

Je třeba, abys kontroloval procesy porovnávání ve tvé mysli. Je zapotřebí si co možná nejčastěji klást otázky jako například tyto: „Odkud se bere závist?“, „Co a koho porovnávám?“, „Je takové porovnávání adekvátní?“.  
Lidé nebývají „stejní“, každý je individuum, liší se zvláštnostmi své struktury, své genetické výbavy, svým charakterem, talentem, pílí a tak dále. Každý má své individuální zvláštnosti nejen ve své viditelné ale i v neviditelné struktuře.

Zjednodušeně řečeno každý mé svoje, své trápení, svůj osud. Při projevech Materiální podstaty je samozřejmě lepší řídit se heslem: „Nesrovnávat, nechlubit se, nezávidět!“ Chovat se k jakékoli situaci z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, tedy abstrahovat se od myšlenek a emocí Materiální podstaty.  

Je třeba brát situace a lidi takové, jací jsou, vždyť jakákoli situace a každý člověk v ní je dobrým učitelem. Snažit se brát z jakýchkoli skutečností, dokonce i negativních, pozitivní ponaučení. Umět být spokojen s tím, co máš. Kořen pocitu uspokojení není ve vnějším světě, ale ve vnitřním světě člověka, v jeho hlubokém přání, které že vychází z duše. Pokud se člověk chce stát Duchovní Osobností, tak se o jeho duchovno starají i všechna jeho přání.

Člověk musí mít na paměti, že úsilí někým se zdát, ještě neznamená ve skutečnosti jím být.
Hlavní je spoléhat se na to, co je uvnitř, na to, co vychází z Duše. Nežít kvůli názorům jiných „zvířátek“. Nejlepším soudcem je Svědomí. Když se pevně rozhodnete kontrolovat svoje myšlenky, je velmi obtížné si dovolit melouchařit.

V člověku je důležitá čistota vnitřní upřímnosti před sebou samým. Vždyť člověk nikdy nebývá sám, vždy je s ním Bůh.

Lidé se často neobtěžují udělat si analýzu vlastního jednání, kontrolovat své myšlenky, dát jim disciplínu, začínají se vměšovat ostatním do života svými radami a poučováním. Je třeba mít na paměti, že lidé neprobírají to, co znepokojuje jejich partnera, ale to, s čím by se chtěli vypořádat sami. Jeden mudrc kdysi řekl: "Když někoho učíš, uč se zároveň sám, pak jednoho dne pochopíš, čemu vlastně učíš."

Není vždy nutné zasahovat do života druhých. Vždy je ale třeba dopřát právo osobní volby každému člověku. Každý si vybírá ten život, za který se pak bude zodpovídat.
Být příkladem a nést zodpovědnost za své myšlenky, slova a činy je hodné jména Člověk.
Radit, když se tě neptají, a poučovat, když to nikdo nechce, znamená konat akt násilí, i když by šlo o línou a mýlící se, přesto ale Osobnost. 

Život bere od každého podle jeho schopností a dává každému podle jeho zásluh, přičemž nikoliv podle vnějších, ale vnitřních. Čím více měníš svůj vnitřní svět, pracuješ na sobě, zlepšuješ svoje kvality, tím více se tyto změny promítají do vnějšího světa.

Pokud se člověk nachází ve stavu dominující Duchovní podstaty, pak se v sobě vyzná, analyzuje svoje myšlenky a činy v klidném a jasném stavu vědomí. Jakákoli vnější situace, provokace negativ ze strany jiných lidí, jsou pro něj signálem k osobní práci na sobě samém a získává tak určitou zkušenost v sebezdokonalování. Vždyť k provokaci obvykle dochází na základě odpovídajícího impulzu, který vychází ze samotného člověka, a proto je třeba mít myšlenky, slova i činy pod kontrolou. Vnitřní pochyby vytvářejí vnější chaos. Pevné znalosti – klid a pořádek. Když se člověk naučí sám sebe kontrolovat, nebude čekat na vnější podnět, aby se pohnul z místa, půjde samostatně po cestě sebezdokonalování. Je třeba si pamatovat, že moudrý se učí dokonce i od nepřátel. 

Cílem a úkolem Materiální podstaty je odvrátit člověka jakýmkoli způsobem od toho hlavního, tedy od duchovního rozvoje, přenést pozornost na jeho „slabůstky“. Způsoby útoku Materiální podstaty jsou různé. Ale mají něco společného. Tyto nástrahy jsou vždy založeny na egoizmu v té či oné podobě: buď jde o masochismus v podobě pomyslného sebemrskačství, sebelítost, nebo jde naopak o narcismus, tedy vyhrocenou sebelásku. To jsou dva základní extrémy Materiální podstaty. Při útocích Materiální podstaty vždy mizí proudění zevnitř ven a vzniká tlak zvenku dovnitř, což lze zřetelně pozorovat na smyslové úrovni. Pokud ty jako Osobnost usiluješ o duchovní osvobození, tak jednoduše zabraňuješ takovým provokacím. A právě to je velmi důležité, protože když pozoruješ nebo cítíš začátek útoku, tak už máš v boji s Materiální podstatou napůl vyhráno. Vždyť síla Materiální podstaty je v tajnosti a skrytosti. Pokud o tom ale víš, můžeš vždy přijmout protiopatření. 

Obrazně řečeno je to jako ve východních bojových uměních. Pokud jsi psychologicky a fyzicky lépe připraven než tvůj protivník, pokud znáš jeho způsob boje, zvyky, pokud včas předvídáš i ty nejmenší projevy útoku a správně reaguješ na jeho „trumfové údery“, pak máš čas na provedení protiútoku a tím tedy i větší šanci zvítězit. Je třeba předvídat ránu a včas ustoupit stranou. A pokud dokonce nemáš ani podezření, že Materiální podstata je tvůj protivník, a myslíš si, že je to tvůj partner, pak samozřejmě nemá ani cenu mluvit o tvých šancích na vítězství. Vždyť pak budeš vnímat její výpady a agresivní útoky jako svůj přirozený stav a nebudeš chápat, proč a kvůli čemu tě život tak ubíjí, proč se vždy připleteš do cesty i těm jejím nejmenším provokacím a nedokážeš ani rozlišit, co je opravdu tvoje a co už je falešné. 

Čím více se nutíš k disciplíně, tím více jsi v rozporu s myšlenkami Materiální podstaty, tím více nad ní získáváš moc. Je to jako ve válce: buď ty zabiješ nepřítele, nebo on tebe. Tvůj úkol je vyhrát za každou cenu tady a teď! Čas plyne rychle, je třeba spěchat a být rychlým na cestě dobra a pevným ve svém záměru zachránit Duši. 

Když bojovník přebývá v táboře nepřítele, nemyslí na pochoutky, rozkoš a zábavu. Je soustředěn na vítězství. Bojovník bude třikrát více ostražitým, protože je v nepřátelském táboře. Bude přemýšlet o tom, jak vyhrát tuhle válku. Pravý bojovník své hluboké pocity schovává před hříchy viditelného světa. Nedívá se se závistí, vášní a žárlivostí na cizí věci. Jeho vůle nepodléhá fantazii a zkreslené iluzi tohoto světa. Protože iluze světa je nepřátelský tábor a bída pochází z jeho pokušení. Bojovník se nehněvá, když prohrává aktuální bitvu. Protože ať jej nepřítel v době konfrontace jakkoliv sežehne, všechno bude ku prospěchu bojovníka, neboť jeho duch bude silnější, rozvážnější a jeho další skutky budou moudřejší. 

A jak je možné odblokovat v sobě stav omezeného vědomí, který vnutila Materiální podstata? 

Rigden: Když rozpoznáš, že na tebe právě útočí Materiální podstata, je vždy možné a potřebné odblokovat tento stav, tedy podniknout následující kroky. Materiální podstata má ve skutečnosti také svá zranitelná místa. Bojí se dvou věcí: rychlé pomíjivosti času a smrtelnosti těla. Proto první, co je během útoku třeba udělat, je myšlenkově se vzdálit od připoutanosti ke svému tělu, dívat se na něj z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, z pozice rozšířeného vědomí, jako by se člověk díval z vesmíru na Zem. Je třeba si uvědomit, že čas plyne rychle, že tvé fyzické tělo je smrtelné stejně jako všechna tvá přání a potřeby. 

Dále je zapotřebí rozšířit obraz vnímání světa, zanalyzovat situaci z různých stran z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty. Je třeba sebekriticky přistupovat k otázce svého  vnitřního světa a využívat přitom dosažené znalosti o člověku, o světě, a také přijít na kloub tajným přáním své Materiální podstaty. Základ mnoha jejích přání zpravidla spočívá v touze vládnout někomu nebo něčemu. Pouze toto přání skrývá pod různými, uměle vytvořenými záminkami.

No a poté je samozřejmě zapotřebí také zbrzdit neurony, které tato agrese popudila. Zjednodušeně řečeno, je třeba věnovat se některé duchovní praktice, například „Lotosovému květu“, což jsi popsala v knize „Sensei-1“. Díky této praktice se obnovuje komplexní vnímání světa, je odstraněna omezenost vědomí, projevuje se hloubka citů vycházejících z Duše. Dochází tedy k přívalu hlubokých citů zevnitř ven.  Je přirozené, že po takové změně stavu vědomí se člověk zaměřuje na pozitivní vnímání světa. Když mozek dešifruje tuto informaci, vydává asociativní řadu, jež je zabarvena pozitivními emocemi. 

Takže dostání se ze stavu omezeného vědomí je spojeno s aktivní protiargumentací, s pochopením pomíjivosti a smrtelnosti hmoty, s volbou životního kurzu směrem k duchovnímu cíli a s využitím odpovídajících nástrojů nutných k naladění se na nezbytnou pozitivní vlnu. Lidem se často nedostává právě základní argumentace, slov, aby přesvědčili sami sebe, aby se dostali z omezeného vědomí a aby viděli celkový obraz světa. A to je důvod, proč je důležité na sobě každý den pracovat, chápat celou zodpovědnost před sebou samým. Je třeba chápat, že dokud vědomí, přesněji Osobnost, není ve své převažující volbě pevná, tak je člověk vrtkavý a žije v pochybnostech. Aby byl na své duchovní cestě pevný, musí přesně vědět, čeho chce ve svém životě dosáhnout, jaký je jeho hlavní cíl. Pokud není cíl, není ani život, neboť život je cílevědomý pohyb. 

Úryvek z knihy AllatRa A.Novych
Ke stažení Velikost souboru: 116.5 kB Stáhnuto: 120


AllatRa. Z čeho se skládá to, co neexistuje

…Lidé chtějí znát odpovědi na své otázky ne kvůli prázdné zvědavosti, ale proto, že cítí potřebu změnit svět k lepšímu. Jednu z takových otázek jsem shledala závažnou a důležitou, abych vám ji položila. Odpověď na ni může od základu změnit pohled na svět a může ovlivnit globální volbu civilizací. Otázka je následující: „ Existují takové Znalosti, které lidé nemohou využít k vojenským účelům, ale přitom by takové informace byly schopny otřást oficiálními vědními disciplínami a přivést bádavý rozum k přímému vědeckému důkazu o tom, že materiální svět pochází z Duchovního světa, tedy že svět vytvořil Bůh?“ 

Rigden: Ano, vidím, že tato otázka pochází od člověka, který touží poznat Pravdu… Tož tedy. Když se lidé na tuto otázku ptají, znamená to, že už nadešel čas, dát na ni odpověď. Ano, takové Znalosti existují. Týká se to oblasti astronomie, přesněji vědy s názvem astrofyzika, která zkoumá jevy v kosmickém prostoru, evoluci a vzájemné vztahy kosmických těles a jejich systémů. Když vezmeme v úvahu, že na současné úrovni vývoje se v astrofyzice využívají nové objevy moderní fyziky a aplikují se poslední výdobytky vědecko-technického pokroku, je jasné, že poznatky, které takto získáme, budou v mnohém napomáhat rozvoji samotné fyziky jako vědy, která zkoumá obecné zákonitosti přírodních jevů. A pokud lidé dostatečně do hloubky proniknou do fyzikálních zákonů, budou moci dojít vědeckou cestou k reálnému důkazu o tom, že Duchovní svět je ten prvotní a materiální druhotný. To tedy změní kvalitu a smysl života lidí a otevře tak ještě jednu cestu k pochopení Pravdy, a sice skrze vědu.   

Anastasia: Tyto Znalostí by opravdu přišly pravě včas. Nakolik je mi známo, astrofyzikové se snaží zkoumat problémy evoluce a odpovídat na věčné otázky: „Co bylo?“ a „Co bude?“. Nicméně nehledě na současný skokový vývoj ve vědě, je to pro vědce stále obtížné. A to má mnoho příčin. Je známo, že současné znalosti o hvězdách se v mnohém zakládají na spektrální analýze elektromagnetického záření nebeských těles, tedy na informacích, které jsou získány díky vyzařování slabého proudu elektromagnetických vln, jež dopadají z nebeských těles na Zem. A toto všechno kromě viditelného světla, tedy radiové vlny, infračervené, ultrafialové, rentgenové záření a záření gama představuje elektromagnetické vlny s různou vlnovou délkou, které jsou buď delší  nebo kratší než u záření, které je lidským okem viditelné. Takže lidé vidí jen to, co mohou vidět díky zařízením, jež vynalezli díky nejnovějším vědeckým poznatkům.    
Rigden: V kosmickém oceánu je mnoho vln různého původu.  Z celého spektra těchto vln ony elektromagnetické vlny, které jsou známy současné vědě, představují jen malou část záření. 

Anastasia: A v tom je právě problém. Práce současných astrofyziků se totiž podobá člověku, který se snaží zjistit, co představuje dnešní svět, ale dívá se přitom jen úzkou škvírou, která mu umožňuje vidět jen ohraničenou část, a to dávné minulosti a ne současnosti natož pak budoucnosti. Pokud si položíme otázku, co je to světlo, tak podle současné vědy bude odpověď taková, že v úzkém slova smyslu jde o elektromagnetické vlny o frekvenci, kterou lze vnímat lidským okem, a v obecném smyslu slova jde o optické záření. Když vezmeme v úvahu vědci zaznamenanou rychlost světla, jistě nás nepřekvapí, že mohou vidět mnoho událostí spojených s hvězdami, které se ovšem odehrály už v dávné minulosti.  Takže v podstatě pozorují procesy, které se odehrávaly před miliony let…

Rigden (s úsměvem): No ano,… když ještě druh homo sapiens na této planetě neexistoval. 

Anastasia: Zajímavá situace… Vědci předpokládají, že současný člověk se objevil nejpozději před 40 tisíci lety. První „věrohodní“ zástupci druhu Homo jakožto představitelé lidského rodu na Zemi asi před 2 miliony let. Pokud vezmeme v úvahu, že světlo od mlhoviny Andromedy jako jedné ze sousedních galaxií k nám putuje více než dva miliony let, tak dojdeme k závěru, že nevidíme to, co se tam děje teď, ale to, co se tam odehrávalo v době, kdy na Zemi nebylo po přítomnosti člověka ani stopy. 
Rigden: Přesně tak. A co bychom pak mohli říci o vzdálených mimogalaktických objektech? Lidé je vidí ve stavu, ve kterém byly před miliardami let. Hvězdy, a to i ty které nemají dlouhou životnost, existují v porovnání s lidskou civilizací mnohem déle. A to už ani nemluvím o obyčejném člověku, jenž za dobu své pomíjivé existence jako „rozumného subjektu“ často ani nepochopí své pravé poslání, o ostatním ani nemluvě. Jeho život je jako pára, objeví se a za okamžik mizí…

Navíc lidstvo patří mezi civilizace, které poměrně rychle zanikají. Ačkoli jsou lidem znovu a znovu poskytovány Znalosti, v mnoha případech se tyto Znalosti vůbec do světa nedostanou, protože někteří je využijí, aby získali moc nad sobě podobnými. A to je lidská volba v duchu Materiální podstaty. Jen nemnohým z lidí se podaří tyto Znalosti použít pro svůj duchovní rozvoj. Výsledek volby se podobá vodě, která přebírá tvar té či oné nádoby. 
     
Anastasia: To můžeme bohužel vidět i v současné civilizaci, kde je člověk otrokem svým zhoubných vášní. Příklad z nedávné minulosti: kosmický prostor okolo Země si začali lidé osvojovat bezprostředně poté, co byla vytvořena balistická raketa a jaderná bomba. 

Rigden: Pokud lidstvo nezmění své myšlenkové priority ve prospěch duchovna, čeká ho smutný konec. Takové civilizace obvykle nemají dlouhého trvání a existují jen relativně krátce, protože sami sebe zničí ve válkách. 

Anastasia: Hm, ano, sto let nebo tisíc, z pohledu vesmíru je to nic. Smrtelný člověk tedy o globálních praktických pozorováních kosmických objektů nemá co mluvit.

Rigden: Lidský život je pomíjivý, to je pravda. Ale člověk je mnohem víc než jen tělo. A proto bylo mnoho znalostí, týkajících se především jevů lidským okem neviditelných, lidem poskytnuto již v počátcích. Takže lidé už velmi dávno znali uspořádání světa, Vesmíru, a také vícerozměrnost člověka, jeho podstatu a předurčení. Jiná otázka je, jak byly tyto Znalosti uzurpovány lidským Egem, překrucovány až k nepoznání materiálně omezeným rozumem a v jaké podobě se do dneška dochovaly. 

Anastasia: Bohužel v dnešní době všechny tyto prastaré znalosti předkládají jako mytologii a staré „primitivní pověry“. A „nepohodlná fakta“, která svědčí o tom, že lidé za starých časů znali to, co do nedávna neznala ani ta nejmodernější věda, o tom se mlčí. Ano a veškerá věda je postavena výlučně na základně materialistického myšlení. V již zmiňované astrofyzice se ke zkoumání kosmických jevů během komponování modelů, teorií nebo předpovědí často používají analytické metody. 
  
Rigden (usmál se): Na skřípějícím voze výlučně materialistického pohledu na svět se v současné vědě člověk daleko nedostane. Ať už dříve nebo později, stejně se opravdový vědec dostane na takový vědecký obzor, kde se opěry, na nichž se drží řetězec logických úsudků, se ukážou být nevhodnými. Lidé se dnes často snaží vysvětlit neviditelné na základě viditelného. A tak vzniká „hoře z rozumu“, kdy náhodně objevená fakta v mnoha případech neodpovídají daným teoriím. Vědci tak například dodneška nemají jasnou představu o tom, co ve skutečnosti představuje elektrický proud, co je to taková gravitace nebo černá díra. A přesto s těmito pojmy pracují. Ovšem aby bylo možné globálně pochopit a proniknout do podstaty těchto jevů, je třeba mít zásadně jiné chápání světa, kvalitativně odlišné od materiálního.

Anastasia: Chápání jevů vycházející z Duchovního světa?

Rigden: Přesně tak.

Anastasia: Kdysi jste řekl, že „Vesmír je tak velký, že se do lidského vědomí vejít nemůže. Ale že tam neexistuje žádné místo, do něhož by nebylo možné zapíchnout byť tu nejtenčí lékařskou jehlu tak, aby její hrot do něčeho nenarazil, něčeho se nedotkl.“
Rigden:  Je to opravdu tak. A když už budu na položenou otázku odpovídat, dotknu se několika závažných témat astrofyziky, samozřejmě ale tak, aby to mohl obyčejný člověk pochopit. Avšak pochopení podstaty toho, co bude řečeno, může dát vědcům jiný pohled na uspořádání světa.  

Začnu se stereotypní, pro dnešní vzdělaný rozum moderní teorií nebo chcete-li domněnkou o Velkém třesku, ke kterému došlo podle vědeckých předpokladů při vzniku Vesmíru. Tuto populární hypotetickou teorii odůvodňují zákony termodynamiky. Podle této domněnky byl Vesmír smrštěn do bodu a po jeho výbuchu, Třesku se objevily objekty vážící miliardy tun o rozměrech protonu.

Anastasia: Ano, odůvodňují teorií tím, co v současné době znají. Vědci se domnívají, že tuto část fyziky, která zkoumá zákony tepelné rovnováhy a přeměnu tepla v jiný druh energie, již dobře ovládají. Již sám pojem „termodynamika“ v překladu z řeckého jazyka dobře vystihuje jejich rozpory v oblasti vědy: „therme“ – „žár“, „teplo“; „dynamikos“ – „silný“. Takže nová vědecká diskuse v dnešní době většinou končí jen u horkých debat.

Rigden: Vášnivé řečnění ještě neznamená, že jde o vědu, stejně jako jedna bouřka ještě neznamená období dešťů. Ve sporu stává vítězem jen jeden, zpravidla ten silnější, ovšem ten, kdo opravdu ví, přináší vítězství tisícům ostatních. 

Anastasia: Nakolik je mi známo v současné vědě je velký nepoměr mezi „těmi, kdo mají sílu“, a „těmi, kdo vědí“. Těch prvních je příliš mnoho a těch druhých se výrazně nedostává. Člověk, který ví, je v každém vědeckém kolektivu cenný. Je jako proton (v překladu z řeckého jazyka znamená „protos" – „první“), jako ta elementární částice, která má vždy kladný náboj a tvoří součást všech atomových jader. Stejně tak můžeme říci o tomto člověku, že s ním stojí a padá veškerá věda v kolektivu.

Rigden: To souhlasí. Doufám, že Znalosti, které je lidem poskytnuty, zvýší počet těch, kdo vědí, nejen v oblasti vědy ale v celé společnosti, a že to změní chápání světa včetně názoru na to, jak vznikl Vesmír. Jak jsem již říkal, lidé se dnes naivně domnívají, že Vesmír byl smrštěn do bodu a po jeho „Velkém třesku“ se objevily objekty vážící miliardy tun o rozměrech protonu. Přičemž tato nepravdivá rozumová domněnka říká, že tyto objekty nejsou ničím jiným než mikroskopickými černými dírami. Musím bohužel tyto vášnivé „teoretiky“ zklamat, ale takové objekty o velikosti protonu a váze okolo miliardy tun neexistují.  

V krajině vesmíru ovšem existují jiné jevy. Jde o objekty, které vznikají z informačních klastrů (shluků) během uvolňování(vymazání) informace z hmoty, když se hmota dostává do zóny působení černé díry. Největšími a „nejtěžšími“ spojeními, které mohou tvořit informační klastry, jsou objekty jen o něco málo větší než proton a váží méně než gram, přesněji 0,8 gramu. Tyto objekty existují jen krátkou dobu, přibližně několik desetin vteřiny, a poté se rozpadají na jednotlivé „cihly“. Formování těchto objektů opravdu přímo souvisí se vznikem tak zvaných černých děr ve Vesmíru. 

Anastasia: Objekty o něco větší než proton? Podle posledních výzkumů je poloměr protonu 0,84184 femtometrů (1 fm  = 10–15 metru). Pokud vezme v úvahu, co jste řekl, že tyto objekty mají hmotnost o něco méně než gram, pak jsou to v rámci mikrosvěta opravdu „těžké“ objekty. Je to skutečně velmi zajímavá informace. V souvislosti s tímto mohou mezi lidmi vzniknout minimálně tři otázky. Co jsou to ony informační klastry a „cihly“? Co je to uvolňování (vymazávání) informace z hmoty? A jak je vznik těchto částic spojen s černými dírami ve Vesmíru?

Rigden: V tomto materiálním světě vše, včetně toho, co v současnosti lidé znají, od subatomárních částic po atom, od zrnek prachu na tvých botách po shluky galaxií, vše existuje díky uspořádané informací. Právě uspořádána informace tvoří hmotu, dává jí její vlastnosti, objem, tvar, hmotnost a jiné charakteristiky. Musím upozornit, že nyní nemluvíme o pojmu „informace“ v tom smyslu, v jakém je to pro lidský mozek obvyklé, ale o trochu jiném jejím projevu. Ačkoli i v tom pro lidi obvyklém pojetí má slovo „informace“ několik významů, včetně významu „myslet, učit, objasňovat“, „přisuzovat podobu, tvar, formovat, tvořit“. 


Aby bylo jednodušší to pochopit, nazývejme tuto uspořádanou informaci „informačními cihlami“. Co v praxi znamenají takové informační cihly? Zkusím to vysvětlit na srozumitelném asociativním příkladu. Představ si, že ses rozhodla provést zvláštní experiment. Potřebuješ k němu: vodu, skleněné akvárium a malé cihly, abys mohla vytvořit formu. Tyto cihly by byly lehké, vyrobené jakoby z polystyrenu, jenže by nebyly obyčejně bílé, ale dejme tomu průhledné. Pracovní postup: v prázdném skleněném akváriu stavíš z průhledných polystyrenových cihliček krásný zámek (jako bys stavěla z dětských kostek), je tam mnoho komnat, věží a tak dále. Při spojení jedné průhledné cihly s druhou se objevuje určité zabarvení, které můžeš vidět. Znamená to, že máš v hlavě plán, jak zámek postavit, máš tedy vůli ho postavit a také máš sílu, a když to všechno použiješ, stavíš za pomoci tohoto neobyčejného materiálu. Nakonec jsi tedy postavila zámek, který se díky oněm propojením stal viditelným a můžeš se kochat jeho krásou, velikostí a složitostí jeho architektury.  

Potom experiment pokračuje dál a ty budeš naplňovat akvárium vodou. Co se stane? Dejme tomu, že voda bude zaplňovat akvárium s takovou silou (tlakem), že tvůj postavený zámek poškodí. Polystyrenové cihličky, které předtím byly stěnami, střechou a základy tvého zámku se přitom budou vznášet na vodní hladině: některé budou plavat samostatně a stanou se znovu neviditelnými, některé budou ve skupinkách – klastrech, a ty zůstanou stejně jako předtím vidět, protože jsou spojeny. Nakonec se ale celá tvoje konstrukce pod náporem vody rozpadne na jednotlivé cihly, které budou opět průhledné, a po tvém zámku nezůstane tak říkajíc ani stopy.  Pokud z akvária odstraníš všechnu vodu, průhledné polystyrenové cihly klesnou na dno. Samy od sebe, bez tvého plánu, vůle a použití síly se nesloží do uspořádané stavby zámku. Bude to jen chaotická hromádka polystyrenových průhledných cihel, které člověk nevidí. Můžeš akváriem třást, jak chceš, třeba celou věčnost, promíchávat je, ale zámek se z nich nestane, pokud ho znovu nepostavíš. 

Právě tyto pomyslné průhledné cihly představují obrazné přirovnání pro informace, které tvoří hmotu, zadávají jí dodatečné parametry, tvar, velikost, hmotnost a tak dále. A viditelný zámek je už jedním z materiálních produktů uspořádání informací, ze kterých jsou tvořeny elementární subčástice, které tvoří atomy, molekuly, chemické sloučeniny a tak dále, tedy hmotu Vesmíru. No a nakonec vůle, plán stavby a použitá síla – to jsou základní součásti síly duchovního světa, které se v tomto světě projevují.  

Anastasia: Chcete říci, že základ veškeré hmoty tvoří informace?    

Rigden: Správně. I takový atom je tvořen z elementárních subčástic, které jsou tvořeny určitým množstvím informačních stavebních jednotek neboli cihel. A tak je to ve Vesmíru se vším. Ale stačí vymazat informaci, a to, co ty nazýváš hmotou, zmizí stejně jako díra v preclíku, když ho sníš. 

Anastasia: Takže elementární pohled na situaci: dokud je preclík, je i díra, jen co je preclík sněden, díra je pryč. Stejně tak mizí hmota? Takže když není informace, nejsou ani projevy hmoty?

Rigden: Zcela správně. Mimochodem, řeknu ti něco zajímavého: množství hmoty ve Vesmíru se stále mění a tyto výkyvy, ať už ve smyslu zvýšení množství nebo jeho snížení, jsou dosti výrazné. Přitom množství informací je vždy stabilní, díky čemuž se celková hmotnost Vesmíru ode dne jeho Stvoření až do dneška nezměnila ani o jednu miliardtinu gramu. 

Anastasia: Ano, tady je nad čím přemýšlet.

Rigden: Množství informací ve Vesmíru ode dne jeho Stvoření je stabilní. Ale pokud by zmizela byť jen jedna informační cihla, zmizel by celý Vesmír.  

Anastasia: Zmizí část a zmizí celé. Teď začínám chápat, jak to skončí s rozšiřováním Vesmíru. 
 
Rigden: Vesmír se prostě rozšíří do určité míry a zmizí. Všechno geniální je prosté… Tyto informační cihly, které tvoří Vesmír, nikdy nikam nemizí, neopouštějí tedy hranice Vesmíru (v našem příkladu akvária) a existují v přísném uspořádání. Chci zdůraznit, tyto cihly by samy od sebe, bez přesného stavebního plánu a vůle Stvořitele tvořily jen neuspořádanou hromadu (chaos na dně akvária). A co se týče materiálního světa Vesmíru, tak právě tyto informační cihly mimo jiné charakteristiky, které určují hmotu, jak jsem již říkal,  zadávají parametry její hmotnosti. Určují ve Vesmíru konkrétní místo pro vytvořenou hmotu. Právě uspořádané informace, ony informační cihly, které se nacházejí na přesně určených místech, odlišují kvark od kvazaru. Řekněme tedy, že uspořádání informací podle „generálního plánu“ činí Vesmír živým.

Anastasia: Chcete říci, že všechno v tomto světě je přísně uspořádáno, existuje to díky určitému plánu, vůli a síle Stvořitele. To ale dokazuje, že náš Vesmír je vytvořen uměle a nevznikl chaoticky sám od sebe, jak se domnívají!

Rigden: Přesně tak, a lze to zcela dokázat vědeckou cestou! Není to až tak složité, pokud půjdeme vytyčeným směrem, který jsi určila v tvých předešlých knihách a dáme to dohromady s informacemi, uvedenými tady a také s nejnovějšími vědeckými objevy… Život ve Vesmíru se projevuje neustálou výměnou informací, což vede k pohybu hmoty, která na sebe navzájem působí a vyvolává primární fyzikální a chemické reakce. V důsledku toho dochází k nejrůznějším procesům, například k explozím velkých hvězd, ke vzniku nových hvězd a tak dále. 
Pokračování v článku Krabí mlhovina. Vesmír a černé díry
Ke stažení Velikost souboru: 65.5 kB Stáhnuto: 92


AllatRa. Křik Anděla ...



Komu a proč píši tyto řádky? Pravděpodobně jenom sám sobě. Vždyť za ta léta, co přebývám ve svatém místě, pouze dvakrát mne poznali, a jenom lidé z Boží vůle a s Duší od rozumu osvobozenou. Lidský rozum je kamenem úrazu, spíše celou skálou, která před Duší stojí. Nemůžeš ji obejít, ani přeskočit. A drápat se nahoru, rozdírat si nehty o ostré kamení, padat zpět dolů po kluzkých výstupcích sladkého rozumování, a opět vstávat, sbírat duchovní síly a znovu a znovu se pouštět vzhůru… To není každému dáno. 

Vždyť na úpatí je tak krásně, útulně, sladce a hřejivě. A rozum pomíjivého těla ti vytvoří iluzi všeho, co jen budeš si přát. Podstatné je, aby sis něco přál. Pozemské lásky s hořícím krbem v pozadí, hodně dětiček pro pokračování rodu, bohatství, slávu… Nezáleží na tom, co. Hlavně, aby sis přál. Přál a toužil, a všechno ti bude dáno. V této iluzi nebo zase v jiné, na tom nezáleží. Hlavně abys toužil. Toužil po pozemském…

 „Je to tak těžké!“ křičí mnozí. Ne, není to těžké. Mnohokrát jsem lidské šaty oblékal. Šel s poutnickou holí po nekonečných cestách, sytil tělo jenom tím, co jsem našel. Byl jsem i králem, a dlouhá léta vládnul nesčetnými národy. A vždy mne šaty tlačily, tísnily a překážely mi žít. To ony se třásly strachy a bolely a jak u všech hodně toho chtěly, dokud jsem je nezkrotil. To divoké zvíře, z něhož byly všechny šaty utkány, se bojí jen své paní – Duše. Mnozí ale mají větší strach právě z té Duše, než z onoho zvířete. Z Duše, která jim překáží žít, jako mně překáží tento lidský šat. Pochopit tyto lidi nejsem schopen. Vyměnit celou Věčnost za okamžik? V čem je ten smysl? Trpět v náručí kůže, sloužit hadrům, které chátrají den po dni... A v tom je život? Život je nekonečný! Není tam žádné trápení, Duše se netrhá, vždyť Duši přeci nejde obnosit. A šaty Dům nemají, jen ty kumbálky, kde jsou dočasně uloženy. Skutečný Dům má jenom Duše! A právě Duše tíhne tam, kde je Věčnost rodící pocit Domova, který člověk celý život hledá.
Rigden Djapo

Prolog z knihy AllatRa A.Novych

Ke stažení Velikost souboru: 29.5 kB Stáhnuto: 797


ALLATRA: kniha, na kterou čekali tisíciletí!



kniha Allatra
Stará proroctví na různých kontinentech, v různých dobách a v různých náboženských systémech vypovídala o tom, že v dnešní době, v době globální změny epoch, se objeví kniha, která změní svět. Bude silná v každém svém slovu a znaku. Díky informacím, které přinese, lidé ztratí pochybnosti a strach a uvidí pravdu. Starověké Znalosti budou obnoveny z popela, a síla, kterou nese, naplní každého, kdo s ní přijde do kontaktu. 

"Věčná Moudrost umožňuje člověku proměnit duchovně sebe sama, poznat skrytou podstatu minulých a budoucích událostí." (Z knihy "AllatRa")

O čem je tato kniha?

 
Kniha "AllatRa" odhaluje exkluzivní informace: o Osobnosti člověka a jeho Duši;  o sub-osobnostech a s nimi souvisejících jevech; dvojité podstatě člověka: o procesech jeho Duchovní a Materiální podstaty;  o významu dominujícího světonázoru a jeho dopad na volbu Osobnosti a její posmrtný osud. Kniha "AllatRa" představuje unikátní fotografie lidské Duše ve stavu přechodu po smrti fyzického těla;  obsahuje jedinečné prvotní znalosti o vícerozměrné konstrukci člověka v neviditelném světě, o spojení člověka s jinými dimenzemi, a o výjimečných schopnostech mimo třetí dimenzi. Odpovídá na otázky, k čemu člověk potřebuje výkonný mozek a víceúrovňové vědomí;   co je to změněný stav vědomí a jak probíhá postupné ponoření se do něj. Kniha poskytuje starobylé duchovní praktiky pro duchovní sebezdokonalování a spojení se svojí Duší; radí, jak rozvinout šestý smysl a kontakt s duchovním světem. Popisuje povahu nadpřirozených schopností (jasnozřivost, jasnoslyšení, čtení myšlenek, předvídavost) a dvojakost jejich projevů; proč je tak důležitá práce na sobě a pochopení procesů neviditelného světa; dvojí povaha a vliv na svět Osobnosti v roli Pozorovatele.

Kniha obsahuje unikátní vědecké poznatky, které moderní věda objeví v budoucnosti. Nicméně, tyto znalosti jsou schopné už teď obrátit představy lidí o světě a o sobě samých. Tyto senzační informace odhalují umělost vnějšího světa a informace, které vytvářejí hmotu.  Je to astrofyzika budoucnosti! Vyčerpávající odpovědi na otázky o původu vesmíru a jeho umělém vytvoření;  víceúrovňová struktura vesmíru, tajemství černé díry, exkluzivní podrobnosti o elektronu a tajemství jeho okamžitého přechodu ze stavu částice do vlnové podoby; o iluzi geometrie prostoru, zajímavých jevech kvantové fyziky. Tyto poznatky pomáhají vědeckou cestou dokázat prvotnost věčného Duchovního světa a dočasnost světa materiálního. AllatRa obsahuje další unikátní informace, které předbíhají nejvyspělejší objevy moderního výzkumu. Kniha "AllatRa" udává vektor vědě budoucnosti.
Kniha AllatRa dává univerzální klíč k dešifrování starověkých symbolů, které v sobě uchovávají duchovní znalosti starodávných civilizací a jsou zafixovány v petroglyfech z dob paleolitu. Je bohatě ilustrovaná kresbami archeologických artefaktů z různých starověkých civilizací (protoindické kultury, Tripolské kultury, různých kultur staré Evropy, Balkánu, Blízkého východu, Uralu, kultur Afriky, Asie, Severní a Jižní Ameriky), což dokazuje přítomnost stejného duchovního poznání v různých dobách u různých lidí, kteří žili na různých kontinentech. Kniha odhaluje neznámé stránky historie dávných civilizací, je klíčem k pochopení starobylých zobrazení, duchovních znalostí, které jsou vyjádřeny v symbolice sakrálních staveb: pyramid, chrámů, pagod a tak dále. Odhaluje tajemství tisíciletí, příběh o znacích a symbolech, které v masách aktivují agresi nebo pocit naděje na budoucnost. Příklady jejich využití kněžími nalezneme jak v historii při vojenských expanzích na vlajkách a štítech, tak v současné době v náboženských institucích. Kniha "AllatRa" odhaluje manipulativní technologie různých religií; mechanismy působení na podvědomí pomocí dřevních znaků a symbolů, které se aktivně používají v moderní konzumní společnosti.
Kniha "AllatRa" poskytuje cenný klíč k pochopení jednoho zrnka Pravdy jediné duchovní cesty, která je ve světových náboženstvích popsána odlišně. To odhaluje zakódované duchovní poznání schované do asociativních obrazů určitých náboženských směrů; unikátní a zapomenuté vědomosti, které existovaly ve všech náboženských systémech minulosti a současnosti. Kniha poukazuje na prapůvodní duchovní poznání bez slupky politických a náboženských ideologií a povrchnosti v čase. Dává odpovědi na hlavní duchovní otázky člověka k dosažení svého duchovního osvobození bez jakýchkoliv zprostředkovatelů.
Kniha "AllatRa" odhaluje skutečnou tvář světového politického a kněžského systému, říká pravdu o tom, kdo a jak klame a rozděluje lidi, manipuluje s jejich vědomím, a co se má udělat, aby nepodlehli vlivu těchto provokací.
Je to neobvyklá a jedinečná kniha ve všech směrech! Je to životní encyklopedie prapůvodních duchovních Znalostí o světě, společnosti a člověku. 
Kniha AllatRa není obyčejnou knihou v konvenčním slova smyslu. AllatRa je jako duchovní praktika Lotosový květ, nekonečná ve své variabilitě a hloubce poznání. Kniha byla napsána s přímou účastí Rigdena Djapo a je nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro duchovní lidi bez ohledu na jejich rasu, národnost, či náboženství.
Kniha ke každému promlouvá o jeho skrytém a soukromém a odpovídá na nejtajnější a osobní otázky, které se člověk neodvažuje říci ani nejbližším lidem. Kniha "AllatRa" nás vrhá do úžasného stavu různorodého poznání pravdy, uhasí žízeň hledání smyslu života z věčného a životodárného Zdroje. Kniha poskytuje klíč k pochopení základních procesů viditelných i neviditelných světů. To je pevný fundament prapůvodních Znalostí pro duchovní probuzení a radikální transformaci Člověka i celého lidstva. 


Unikátní fotografie lidské Duše ve stavu přechodu po smrti fyzického těla na str. 85

Překlad knihy budeme zveřejňovat postupně na stránkách. Pokud máte možnost nám pomoci s překladem, pište na polahoda@centrum.cz
Ke stažení Velikost souboru: 40.5 kB Stáhnuto: 199


AllatRa. Existence duše dokázáno. Unikátní fotografie duše člověka!



…Pro mnoho čtenářů, při vší rozmanitosti literatury, je ve skutečnosti moc obtížné najít konkrétní informace o Duši. Zejména v dnešní konzumní společnosti je pojem "duše" stále více nahrazován opačnými pojmy k Duši, jako jsou "rozum", "psychika" lidské "já", "sebevědomí". V nejlepším případě čtenáři najdou obecnou filozofii zabalenou do škatulky etnologie, náboženství a mystiky, nebo psychologie a sociologie.


…Také jsou čtenáři, které příroda obdarovala unikátní schopností cítit projevy neviditelného světa o něco více než obyčejní lidé, přičemž tyto schopnosti neukazují před ostatními. V podstatě jsou to velice inteligentní lidé, kteří již v lidském slova smyslu „v životě všechno dokázali": mají dospělé děti, dosáhli určité postavení ve společnosti, jsou úspěšní ve svých oborech, mají vědecké tituly. Ale hlavní smysl svého života nespatřovali v těchto lidských úspěších, ale v tom, co intuitivně cítí uvnitř sebe. A to je znepokojuje. Snaží se najít odpověď na tuto, pro ně důležitou otázku, jak pochopit sebe, svou Duši, a nastavit tak hlavní směrování svého života. Chybí jim Znalosti, aby mohli pochopit svoji podstatu, jak žít v tomto světě a jak se připravit na život po smrti. Koneckonců, někteří z nich přišli do styku s projevy neviditelného světa a získali neocenitelné osobní zkušenosti, které kardinálně změnily jejich vnímání světa. Nejdůležitější otázkou, kterou si tito lidé pokládají, je: „Jak zachránit svoji Duši?" Myslím, že oni a dokonce i budoucí generace, které s těmito Znalostmi přijdou do styku, budou velmi vděčné, kdybyste mohl odpovědět na tuto základní, pro každého člověka životně důležitou otázku.

Rigden: Jak zachránit svoji duši? Ve skutečnosti na tom není nic složitého, pokud každý den svého života usiluješ o tento cíl, rozumíš své Duši a tím znáš smysl své existence. K tomu samozřejmě potřebujeme Znalosti o sobě, o své podstatě, a to nejdůležitější v lidském životě - pracovat na sobě. Člověk v sobě nese zrnka různých výhonků své Podstaty, ale pouze jedno z nich je pravdivé. Proč člověk hledá smysl svého příchodu na tento svět a je velmi znepokojen tajemstvím bytí až do samého odchodu? Protože i když je tady dočasně, má možnost změnit svou podstatu. Smysl lidské existence na tomto světě - je duchovní růst, snaha o vystoupení ze stavu sníženého hmotného vědomí a přechod do duchovních výšin, povznesení se, přeměna, vzlet do svého poslání a rozkvět všeho nejlepšího, co v sobě člověk má. Když člověk získává křídla seberozvoje, tato jej povznáší do výšin poznání Pravdy a zušlechťují jeho podstatu. Myslím, že o vnitřní struktuře člověka budu vyprávět podrobněji. Tyto znalosti jsou téměř ztracené v řece času, ale jejich ozvěnu lze na březích moderního světa najít.

Takže, co je to Duše? Jak už jsem říkal, duše je pravou antihmotou, částicí zvenčí - z duchovního světa, ze světa Boha. Duše je součástí jedné lidské bytosti. Je to její hlavní potenciál, portál, přímé spojení každého člověka s duchovním světem. Není přítomna v rostlinách nebo zvířatech, ani v žádné jiné materii, včetně té rozumné. Duše je zaváděna do formující se energetické konstrukce člověka osmý den po narození fyzického těla (novorozence). Pokud se podíváme na strukturu fyzického těla, tak přibližným umístěním je oblast solar plexu, jinak řečeno, faktický střed člověka. Ale není to ani solar plexus, ani srdce, ani jakýkoliv jiný orgán nebo systém orgánů. Není to mozek ani rozum, ani vědomí, ani myšlení, ani rozumové schopnosti. Všechno výše uvedené se nejeví žádným produktem ani kvalitou duše. Toto všechno patří k hmotnému světu. Chirurgické odstranění, transplantace různých orgánů fyzického těla (např. srdce) nebo krevní transfúze nemají s Duší nic společného. Chtěl bych zdůraznit, že Duše se nachází v energetické struktuře člověka, a ne ve fyzické části této struktury. Duši má člověk jenom jednu. Je jediná a nedělitelná. Není žádný rozdíl mezi duší muže nebo ženy, Duše nemá pohlaví. Duše všech lidí jsou ve své podstatě stejné. A v tomto smyslu lze říci, že lidé jsou velmi blízcí a spřízněni. Duše není hmota, a proto se neopotřebovává, nestárne, neonemocní. Ve vztahu k hmotnému světu je dokonalá, ale nedostatečně individuálně dokonalá pro svět Boha. V důsledku opakovaných reinkarnací ve hmotném světě je Duše zatěžována informačními obaly.

Co je to lidská bytost? Lidská bytost během života představuje vícedimenzionální prostorový objekt, který je postaven kolem Duše a má svoji rozumnou Osobnost. Oku viditelná známá forma a uspořádání fyzického těla, spolu s jeho fyzikálně-chemickými procesy a kontrolním systémem (včetně materiálního mozku) - to je jen část z celkové konstrukce člověka, která se týká třetí dimenze. To znamená, že se člověk skládá z Duše s jejími informačními obaly, Osobnosti a struktury, která se, řekněme, skládá z různých polí v jiných dimenzích (včetně fyzického těla, které se nachází v trojrozměrném prostoru).

Co je to rozumná Osobnost? V nové konstrukci, v novém těle, se formuje nová osobnost – to je to, jak se každý člověk vnímá, ten kdo dělá volbu mezi Duchovní a Materiální podstatou, analyzuje, dělá závěry, shromažďuje osobní zásobu pocitových a emočních dominant. Dojde-li v životě člověka v důsledku duchovního vývoje ke spojení jeho Osobnosti s Duší, pak vzniká zcela nová, vyspělá Bytost, odlišná od člověka, která odchází do duchovního světa. To je ve skutečnosti to, čemu říkáme "osvobození duše ze zajetí hmotného světa", "odchod do Nirvány", "dosažení svatosti" a tak dále. Pokud během života člověka nedojde ke spojení Osobnosti a Duše, pak po smrti fyzického těla a zničení energetické konstrukce, odchází rozumná Osobnost spolu s Duší na znovuzrození (reinkarnaci) a přeměňuje se, pro lepší pochopení řekněme hypoteticky, v sub-osobnost. Po smrti fyzického těla život lidské bytosti nadále přetrvává. V přechodném stavu má kulovitý tvar se spirálovitými strukturami. Do této formace je umístěna Duše spolu s jejími informačními obaly – sub-osobnostmi z předchozích inkarnací, včetně Osobnosti z nedávného života.
lidska duse

Foto 1. Duše člověka ve stavu přechodu po smrti fyzického těla.

Na fotografii duše je jasně viditelný krajní obal. Skládá se (směrem k centru) z červené barvy (zbytky životní energie - prány), a také žluté a bílo-žluto barvy ostatních energií. Kulovitý tvar má blankytně modrou barvu s odstíny světle zelené;  má charakteristickou spirální strukturu, vířící do centra, které má odstíny duhy a bílé vtroušeniny.


lidska duse pri transformaci  lidska duse transformace  lidska duse transformace foto

 Foto 2. Zmizení lidské duše z hmotného světa v procesu transformace. 


Informační obaly, které se nachází kolem Duše – představuji pocitové a emoční shluky, přesněji řečeno rozumovou informační strukturu, kterou můžeme asociativně srovnat se zvláštním druhem mlhoviny. Jednoduše řečeno, jsou to bývalé Osobnosti z minulých životů. Těchto sub-osobností kolem duše může být hodně, v závislosti na tom, kolik měl člověk reinkarnací.

Anastasia: Takže sub-osobnost je Osobnost, stejně jako ty, která byla aktivní v minulých inkarnacích, tvoje Duše.

Rigden: Ano. Jinými slovy, je to bývalá Osobnost z minulého života s celou zásobou pocitových a emočních dominant (pozitivních nebo negativních), které se nahromadily během života, a které jsou výsledkem jeho životní volby.

Osobnost zpravidla nemá přímé spojení se sub-osobnostmi, proto si člověk nepamatuje na minulé životy a na zkušenosti, získané znalostmi těchto sub-osobností. Ale ve výjimečných případech za určitých okolností je možný mlhavý pocit déja vu, nebo krátkodobý spontánní projev činnosti poslední (před aktuální inkarnací) sub-osobnosti. Toto je to charakteristické především pro člověka v raném dětství.


V pracích z oblasti psychiatrie existují zaznamenané případy, kdy děti, u kterých nebyly zjištěny žádné zdravotní poruchy a měli zdravé rodiče, krátkodobě projevují nepřirozené chování blízké hraničním poruchám osobnosti. Uvedu jeden příklad. Čtyřleté dívce se zdál opakovaný sen: na pozadí světla stojí chlapec, který ji volá k sobě, ale nenechá ji přiblížit se ke světlu. Začala si stěžovat rodičům na tento deprimující sen a ve večerních hodinách projevovala nepředvídatelné a jí dříve nevlastní agresivní chování s neobvyklou silou. Čtyřletá dívka ve vzteku převracela stoly, židle, velkou skříň, nepoznávala svou matku, směřovala na ni svůj vztek v podobě obvinění, že "nejsi moje matka", "zemřeš" a tak dále. To znamená, že slova a chování dívky pro ni nebyly přirozené, ale velmi typické pro sub-osobnost, která prožila reinkarnaci a nachází se ve stavu "pekla", prožívá muka a bolest. Další den se dítě zase stalo normální a chovalo se jako obvykle. To je typický případ krátkodobého projevu negativity sub-osobnosti. To nejlepší, co můžete v tomto případě udělat, je aktivně rozvíjet inteligenci dítěte, rozšířit jeho obzor poznání světa a čekat na první vzestup, kdy se zformuje nová Osobnost.


K prvotnímu vzestupu dochází zpravidla v 5-7 letech života. Faktem je, že v raném dětství do prvotního vzestupu může docházet ke krátkodobé aktivaci předchozí Osobnosti (sub-osobnosti). Nakonec, zatímco se formuje nová Osobnost, tato se snaží proniknout do vědomí a převzít moc nad člověkem.

Ale mnohem častěji se stávají jiné příklady projevů sub-osobností. To lze zaznamenat, když děti ve věku 3-5 let (období, kdy nová Osobnost není zformována) začínají mluvit z pozice dospělého, zkušeného člověka. Ve vzácných případech to mohou být podrobnosti o jejich předchozím dospělém životě, které ve skutečnosti v tomto věku není možné vědět. A nejčastěji se stává, že dítě vyjadřuje moudré názory v určitých otázkách, které zjevně nepatří k dětskému myšlení, a někdy mysticky pořádně vyděsí dospělé. Rodiče by se neměli takových projevů bát, a měli by jednoduše pochopit jejich podstatu. Když se Osobnost dítěte zformuje, tyto projevy pominou.

Takže každá sub-osobnost zachovává individualitu svého minulého vědomí v podobě tužeb a cílů, které dominovaly během jejího aktivního života. Osobnost, jak jsem říkal, nemá žádné přímé spojení se sub-osobnostmi, to znamená, že člověk si vědomě nepamatuje na své minulé životy. Nicméně, na podvědomé úrovni se tento vztah Osobnosti a sub-osobnosti udržuje. Sub-osobnosti mohou mít nepřímý vliv na Osobnost a "postrkovat" ji k určitému chování, nebo přijetí určitých rozhodnutí. K tomu dochází na nevědomé úrovni. Kromě toho, sub-osobnosti jsou, obrazně řečeno, jako "mlhavé světelné filtry", které výrazně brání přímému spojení mezi Duší a novou Osobností, abych tak řekl, mezi zdrojem Světla a těmi, kteří jej potřebují.

Anastasia: "Mlhavé světelné filtry"? Zajímavé srovnání.

Rigden: Budu o tom vyprávět podrobněji. Ale musíme si uvědomit, že všechny tyto procesy probíhají na úrovni energií, proto budu pro lepší pochopení vysvětlovat pomocí obrazných přirovnání. Takže, sub-osobnosti se nacházejí kolem Duše, můžeme si je představit jako ... "rozumné" mlhoviny. Na jedné straně jsou v blízkosti Duše a ovlivněny touto velmi silnou anti-materiální strukturou, takříkajíc pociťují blízkost "dýchání věčnosti", "přítomnost částice ze světa Boh?." Na druhou stranu jsou sub-osobnosti do značné míry ovlivněny tlakem hmotné struktury Materiální podstaty. To znamená, že sub-osobnosti jsou sevřené mezi dvěma mocnými silami duchovního a hmotného světa. Tento neuvěřitelný tlak zažívají na obou stranách neustále. Takže se každá sub-osobnost stává jakýmsi "světelným filtrem" na cestě uskutečnění spojení mezi aktuální Osobností a Duší. Stupeň "zatemnění" takového "světelného filtru – sub-osobnosti“ závisí na, ve svém minulém životě nahromaděných dominujících životních rozhodnutí, preferencích, pocitových a emočních prioritách.

Například, jestliže byl člověk v minulém životě dobrý, laskavý a udělal hodně pro svůj duchovní rozvoj, ale ne natolik, aby se konečně vymanil z hmotného světa, pak v této jeho sub-osobnosti bude více klidu a méně vibrací. To znamená, že prostřednictvím tohoto "světelného filtru" budou energie a impulsy od Duše lépe procházet.
 A pokud člověk celý svůj minulý život strávil s prioritou materiálních hodnot, pak tento "světelný filtr – sub-osobnost" bude mít hustší strukturu kvůli vyšším vibracím, tj. jeho propouštěcí schopnost, řekněme "světla" pocházejícího od Duše, bude mnohem horší.
To můžeme asociativně přirovnat ke sklu znečištěnému sazemi, které narušuje, nebo hůře propouští pravé světlo. Jinými slovy, čím více v člověku za života dominovala jeho Materiální podstata, převládaly materiální hodnoty, tím složitěji se mu potom povede, protože bude nositelem větší míry zkreslení. A jestliže je těchto sub-osobností se silnými "světelnými filtry" hodně, je pro nyní žijící Osobnosti velmi těžké vyrovnat se s jejich Materiální podstatou, velmi těžké odbočit z cesty materiálních dominant a pocítit svoji Duši.

Anastasia: Ukazuje se, že tento člověk příliš uvízl ve hmotě a je pro něj mnohem obtížnější změnit vektor svého života ve směru duchovního vývoje?

Rigden: Ano. Ale pro každého člověka, i když se nachází v této situaci, nikdy není pozdě tuto situaci zlomit, protože Osobnost má životní sílu a právo volby ... Jinak ji čeká totéž, co nyní zažívají její sub-osobnosti. Mimochodem, právě zkušenosti sub-osobností nepřímo ovlivňují projev člověka na podvědomé úrovni strachu ze smrti. Způsob, jakým se tyto sub-osobnosti cítí v nové Osobnosti je, řečeno jazykem náboženství, pro ně skutečné "peklo". Po smrti těla Osobnost, která se stala sub-osobností, dostává svoje zkušenosti a pochopení toho, co je ve skutečnosti materiální svět, co je to Duše a jaký je její význam pro lidskou bytost. Ale v konstrukci nového těla se sub-osobnost již nachází v zoufalém stavu spoutaného rozumu, který všemu rozumí, zažívá silné pocitové a emoční bolesti, ale nemůže nic dělat, včetně toho, že nemůže své zkušenosti předat nové Osobnosti. To je stejné, jako by tě zavřeli v těle, ale tělo už neslouží tvému vědomí, nepodřizuje se a neposlouchá, co mu řekneš. Jinak řečeno ti vůbec neslouží a žije si samovolně. A ty si to všechno uvědomuješ, ale nemůžeš nic dělat, jen cítíš neuvěřitelně děsný tlak, znovu se opakující stejné chyby nové Osobnosti a svoji bezmoc změnit směr vektoru vynaložení životní energie. Mimochodem, odsud vzniká i strach, například klaustrofobie. Kořeny hlavních příčin proč vzniká toto zkreslené vnímání prostoru, které vyvolává hluboký pocit strachu a paniky u člověka, jsou spojené právě se sektorem struktury člověka, kde jsou umístěny sub-osobnosti.

Například, proč lidé přitahuje slogan "žít věčně v těle", které používají mnohé sekty a náboženství? Psychologové to obvykle spojují s tajnými touhami člověka, které vznikají jako odezva na iracionální strach ze smrti (tanatofobie). Tato fobie má určité projevy chování, jehož cílem je buď se vyhnout předmětu fobie, nebo snížit strach pomocí určitého jednání (dodržování náboženských pravidel, rituálů, projevem zvýšeného zájmu o takové informace, jako je "věčný život v těle", atd.). To znamená, že se lidé za to všechno jakoby schovávají před vnitřním konfliktem, který nedokáží vyřešit a který vyvolává iracionální strach, který je navíc doprovázen špatnými předtuchami. Odkud vlastně tento strach a obavy vznikají? Z podvědomí a je to spojeno s pocitovými a emočními děsivými stavy sub-osobností, které již mají praktické vědomosti o tom, co je to smrt a znovuzrození. Obrazně řečeno, kvůli strachu z nedostupnosti Věčnosti pro ně, a následně i z jejich nevyhnutelné smrti, vzniká u lidí touha žít v těle "věčně." To je jen jedna z tužeb Materiální podstaty a její záměna (podvědomá) toho, k čemu Duše prahne.

Anastasia: A pokud se člověk během života dokáže duchovně rozvíjet do úrovně, kdy může, jako duchovně zralá Osobnost vystoupit z cyklu znovuzrození, co se pak stane se sub-osobnostmi?

Rigden: Budou prostě zničeny. Vždyť jsou to jen informační struktury.

Anastasia: A nezáleží na tom, zda v minulých životech tyto sub-osobnosti byly dobrými nebo špatnými Osobnostmi?

Rigden: Obrazně řečeno, "dobré" (ve tvém chápání) sub-osobnosti neexistují, když se Osobnost stala sub-osobností. Osobnost se může vědomě duchovně rozvíjet, spojit se s Duší a osvobodit se za jeden život! Ve skutečnosti je to snadné. Když se člověk v tomto životě snaží rozvíjet duchovním směrem, ale nedostatečně se snažil, v příštím životě budou podmínky pro novou Osobnost lepší. Tím se rozšíří možnosti pro její duchovní růst, ale také se posílí odpor ze strany Materiální podstaty. A znovu (pokračování nebo ukončení utrpení sub-osobnosti, osud Duše a Osobnosti) bude záviset na individuální volbě nové Osobnosti...

úryvek z knihy AllatRa

pokračování...
Ke stažení Velikost souboru: 165 kB Stáhnuto: 88


AllatRa. Člověk a neviditelný svět

Stalo se vám už někdy, že myslíte na někoho, koho už jste deset let neviděli, a on vám zavolá v ten samý den, nebo ho „náhodou“ potkáte. Zažili jste ten pocit, kdy během rozhovoru víte, co se bude vyprávět dál, cítíte náladu a myšlenkový tok vypravěče předem. A znáte ten pocit, kdy velmi intenzivně vnímáte za svými zády, že se na vás někdo dívá, a když se otočíte, je tomu skutečně tak? Pokud ano a nedokážete si to nějakým logickým argumentem vysvětlit, pak čtěte dál…


Domnívám se, že problém současné společnosti je desinformace nebo spíš neznalost člověka o jeho neviditelných energetických strukturách. V dávných dobách byly tyto znalosti běžně rozšířené a hojně používané mnohými národy. Nelze říci, že nyní jsou zcela ztracené, zmínky o nich zčásti zůstaly dochované, avšak často ve zkreslené či neúplné podobě.
Bohužel současná společnost pohlíží často na tyto starobylé zkušenosti a dovednosti jako na výplod fantazie nevzdělaných lidí, označuje je za mytologii či primitivní víru. Přitom řada objevů, jejichž stáří sahá daleko do minulosti, byla objevena současnou vědou teprve nedávno! Překvapivě se ale mnoho o tom nikde nedočtete… Proč? Jsou snad tato fakta pro někoho nežádoucí? Dal by se ještě člověk znalý svých schopností tak lehce ovládat okolním světem reklamy, politiky, zpravodajství…?

„Jak jsem již uvedl, člověk je mnohem více než jen hmotné tělo. Ve své stavbě má složitou nejen fyzickou strukturu, ale i energetickou. Když zkoumáme fyzickou strukturu člověka pomocí moderního vybavení, můžeme vidět jen část jeho konstrukce, existující v trojrozměrném prostoru. Navíc, pokud vezmeme v úvahu celkovou strukturu člověka, z níž větší část patří do neviditelného světa ...
Člověk v neviditelném světě – to je informačně složitý, prostorově orientovaný subjekt, který se trvale nachází v šesti dimenzích.“(úryvek z knihy AllatRa) 

O existenci neviditelného světa se vede řada rozporuplných diskusí. Jedni tuto existenci zcela popírají a zastánce takových tvrzení považují za nevzdělance, další si částečně připouštějí, že něco mezi nebem a zemí je a jsou mezi námi i ti, kteří na základě svých prožitků či výsledků řady známých vědců jsou o tom přesvědčeni…

Proč se ale tímto vůbec zaobírat? Můžete si samozřejmě položit otázku – k čemu vůbec dokazovat existenci neviditelného světa? Mohou být znalosti o této oblasti vůbec člověku něčím prospěšné? Člověk svoji existenci často spojuje pouze s materiální stránkou svého bytí - jenom s tím, co vidí a co si může osahat a vůbec netuší, jaké možnosti a schopnosti mu může pomoci rozvinout výše zmíněný neviditelný svět, svět informací a energie a jak to může kvalitativně změnit jeho život! V podstatě, my o sobě a o fungování světa nic nevíme.  Strach, pochybnosti, nejistota, trápení, nemoci…To jsou bohužel velmi časté projevy stavu dnešní společnosti. Zamysleli jste se někdy nad tím, z čeho plynou? Nejsou náhodou jen důsledkem nedostatku informací a Znalostí? 
Napadlo vás někdy, že lidé prožívající tyto emoce jsou mnohem lépe ovladatelní? Že tento stav neznalosti je šikovně využíván pro manipulaci jak s člověkem, tak i celou společností?!

Pojďme se tedy nyní podívat, jak vypadá neviditelná část člověka a jak funguje. 

Víte, kdo jsou slipeři?
„ Chtěl bych uvést jeden zajímavý fakt. Slyšeli jste někdy o sliperech? V současné společnosti o nich ví málokdo. Je to utajená speciální jednotka ve státních bezpečnostních strukturách civilizovaných zemí. Docela překvapující je skutečnost, že se všude ve světovém společenství provádí politika "materializace vědomí obyvatel" a dokonce se vysmívá "vzpurným myšlenkám" formování vědné disciplíny, která by se zabývala studiem energetické stavby člověka, o jejíž existenci lidé věděli v dávných dobách. Na druhou stranu téměř ve všech konkurujících státech dochází k prudkému rozvoji speciálních jednotek s tímto zaměřením. Jejich specialisté jsou schopni získávat informace, aniž by vyšli z místnosti, energeticky ovlivňovat jednotlivce nebo zajištovat ochranu nejdůležitějších osob těchto zemí.
U lidí, kteří se vážně zabývají svým duchovním rozvojem, tělo prostě nemůže tolerovat fyzické toxiny (alkohol, drogy). Proč? Protože se při použití těchto toxických látek ztrácí spojení s neviditelným světem, moderním jazykem řečeno, mizí extrasensorní schopnosti. Pod vlivem alkoholu nebo drog není člověk schopen vnímat informace přicházející z neviditelného světa, jeho nadpřirozené schopnosti prostě vyhasnou.
Věděli o tom lidé v dávných časech, ví se o tom i nyní. Například, v bývalém Sovětském svazu existoval silný systém speciálních jednotek, který mimo jiné zahrnoval útvary, které zkoumaly paranormální jevy a rozvíjely nadpřirozené schopnosti některých svých zaměstnanců, například sliperů. Z jejich stravy byl vyloučen dokonce i kefír, nemluvě o tom, že byl přísný zákaz alkoholu a drog. Kouření bylo v zásadě povoleno, nikotin a dehet, i když intoxikují organismus, neblokují zrcadlové neurony, a proto mohou bez problémů pracovat s neviditelným světem a získávat potřebné informace.

Ale vrátíme se k naší diskuzi o konstrukci člověka v neviditelném světě. Člověk, stejně jako ostatní objekty v hmotném světě, od obřích hvězd po nejmenší částice, má určitou projekci, jinak řečeno "zrcadlový" odraz v energetické rovině. Různé národy v různých dobách zaznamenávali sakrální znalosti v análech, posvátných textech a kresbách neviditelné struktury člověka. Pojmenujme tyto projekce "Bytostmi", protože jsou docela rozumné (a dokonce více, než si to můžeme představit) a každá má svoji vlastní charakteristiku. Svojí povahou tyto Bytosti představují energetické informační struktury, určitá lokální centra. V neviditelné konstrukci člověka jsou stejnými nedílnými součástmi, jako například ve fyzickém těle hlava, ruce a tak dále. Ve středu celé konstrukce (uprostřed všech projekcí člověka) se nachází Duše.

Tyto Bytosti jsou v podstatě energetickými informačními strukturami a hrají důležitou roli jak v životě člověka, tak i v jeho posmrtném osudu. Mají velký potenciál, spojený s jinými dimenzemi, kde probíhají interakce na jemné energetické úrovni. Díky nim může člověk ovlivňovat svět z hlediska vyšších dimenzí hmotného světa do šesté dimenze. Bytosti se, dle jejich umístění kolem struktury a přibližné orientaci vzhledem k fyzickému tělu, nazývají: Přední, Zadní, Pravá a Levá. Představují hlavní pole, abych tak řekl, "živé strany" čtyřstranné useknuté pyramidy v celkové konstrukci člověka. Nachází se přibližně na vzdálenost natažené ruky od fyzického těla člověka ve směrech, které odpovídají názvům: vepředu, vzadu, do stran (na pravé straně a na levé straně).


Znalosti o nich byly považovány za posvátné už od starověku. Ve světové mytologii o tom existuje mnoho různých zmínek. Tyto informace například můžeme najít v kosmologických mýtech a legendách národů celého světa, rituálech mágů a čarodějů, šamanů, kněží, zaříkávačů. Zejména ve spisech se často uvádí, že osoba, která vykonává určitý rituál, obrací se na čtyři živly nebo strany světa, čtyři duchy-pomocníky a tak dále. V mnoha případech je spojovacím článkem střed: v posvátných tradicích – je to Duše, jako střed energetické konstrukce člověka, "páté centrum" (v jiných případech je to jako "první centrum"), ale v praktických  rituálech - vědomí Osobnosti.(více o Osobnosti se dočtete v článku AllatRa. Existence duše dokázaná…)

Vnější chování člověka-zaříkávače, je zpravidla jako divadelní hra určená pro publikum, nebo imitace ztracených znalostí bez pochopení podstaty nebo pouhé jejich maskování. Ve skutečnosti, se hlavní děj koná uvnitř člověka. Pomocí jistých znalostí a praktik, se jakoby sbírá do jednoho celku a tyto Bytosti ovládá. Osobnost je jako "řídící centrum". Díky tomuto spojení se možnosti v neviditelném světě výrazně zvyšují. Upozorňuji, že tyto Bytosti nejsou astrálními dvojníky člověka.

Každá ze čtyř Bytostí představuje, řekněme, určité energetické pole. Obrazně řečeno je to "čirý shluk", který se může proměnit do jakékoliv myšlenkové formy, kterou člověk zadá: zrcadlový obraz člověka samotného, nebo obraz zvířete, nebo ducha a tak dále. Můžeme říci, že v procesu meditace, při změněném stavu vědomí, zadáváme kterékoli z Bytostí určitý myšlenkový obraz a přitom na to soustředíme svoji pozornost, a tímto ji zhmotníme.

Přední bytost se nachází vepředu na vzdálenost natažené ruky od fyzického těla. Je spojena s lidským životem tady a teď (jak ve třetí, tak i ve vyšších dimenzích), s jeho pohybem od přítomnosti do budoucnosti. Jedná se o unikátní vektor a ukazatel životní cesty. Pokud se člověk rozhodne pro duchovno, pokud je tato cesta správně nasměrovaná, projevuje se snahou jít dopředu k vyššímu a konečnému cíli – spojení Osobnosti s Duší, jinak řečeno k duchovnímu osvobození. Tato Bytost je zodpovědná za seberozvoj člověka a za jeho duchovní postup. Ona má zvláštní emocionální barvy - víry, duchovní lásky, naděje na budoucnost. Pokud jsou záměry osoby  na duchovní cestě stabilní, pak mu slouží jako velmi dobrá ochrana před vnějšími vlivy neviditelných cizích agresivních Bytostí. Její aktivaci pociťujeme jako nárůst pozitivních emocí, pocit oduševnělosti, hlubokých duchovních pohnutek.

V legendách národů světa jako Přední bytost často označovali jednorožce, a také živly (ducha) nebe, vzduchu, v podobě volného ptáka (sokola nebo mýtického fénixe). Zobrazení ptáka bylo v kulturách mnoha národů jako symbol Duše, božské Podstaty, ducha života, ducha nebe, svobody, vzestupu, inspirace, proroctví, spojení mezi "kosmickými oblastmi."

                                              plisek samanu neviditelny svet       Plíšek permsko-pečerských šamanů
rotjici brevna ritual kmenu Navaho

       „Rotační břevna“ (posvátné zobrazení kmenu Navaho. 

Vysypávané z různobarevného písku, odstraní se po ukončení rituálu.


Znalosti o fungování čtyř Bytostí značně rozšiřují lidské schopnosti. Častá ztráta sliperů nastává z důvodu nedostatku základních znalostí v těchto věcech. Například většina z nich působí přes Přední bytost, a ani o tom neví. Je to velká chyba, která vede ke špatným výsledkům práce, plýtvání časem a vysoké spotřebě energie, což je často příčinou rychlé smrti slipera. Zkušenější jednají prostřednictvím jeho Levé bytosti. Ale o ní až o něco později.

Zadní bytost se nachází na vzdálenost natažené ruky od fyzického těla. Je to zvláštní pozorovatel přítomnosti, a "kronikář" minulosti. Je spojena s minulostí a současností člověka, s nahromaděnými informacemi, a to nejen během tohoto života. Minulost je pro ni jako databáze informací, současnost – jako kontrola a sledování informací, abych tak řekl v režimu on-line, jinak řečeno tady a teď. Zadní bytost je jako zvláštní portál. Je to "Pozorovatel", který je přímo spojen s šišinkou (epifýzou). Prostřednictvím tohoto portálu a pomocí určitých meditačních technik, je možné provést "tunelování" v kterýkoli okamžik minulosti. Zadní bytost se obvykle zobrazuje v podobě ryby, tuleně (např. v tradicích národů Severu), ještěrky, slona, želvy, označuje se vodním živlem, tím, co se vrhá hluboko do minulosti. V sibiřských národech jsou zachované mytologické vzpomínky na zvláštní protiklady ptáka a mamuta a u Sumeru - ptáka a ryby. Zadní bytost může být také označována jako duch s lidskou tváří, jako symbol lidské minulosti.

Pravá bytost je umístěna na vzdálenost natažené ruky na pravé straně fyzického těla. Ve skutečnosti to je jedna ze základních částí Materiální podstaty člověka. Přesněji řečeno, Pravá bytost má několik kvalitativně různých funkcí, jejichž projev závisí na tom, zda v člověku dominuje Duchovní podstata nebo Materiální. Pravá bytost je s tímto světem úzce spojena. Hlavní emocionální charakteristiky jejího projevu při dominanci Materiální podstaty člověka - agrese, smutek nebo strach. Není-li odpovídajícím způsobem kontrolována ze strany člověka, pak se často stává předmětem "útoku". Dá se to pocítit jako proud špatných nebo provokujících myšlenek, náhle stoupající stav deprese. Její útoky jsou charakteristické tím, že se vědomí zužuje na úroveň konkrétního problému, a emocionální stavy, jako jsou deprese, hněv, chamtivost, zášť, jsou projevem představ a iluzí, které člověka uvádí do myšlenkového kolotoče na stejné téma. Stává se to v případech, kdy člověk dává těmto myšlenkám sílu své pozornosti.

Chtěl bych poznamenat, že všechny čtyři Bytosti jednoduše vyvolávají "narození" určitých myšlenek, které odpovídají různým emocionálním stavům člověka. Bytosti udržují a rozvíjejí (zejména při dominaci Materiální podstaty zkreslují situaci k nepoznání, dělají z mouchy slona) jen ty myšlenky, které vybere Osobnost. Člověk má vždy možnost volby jakým myšlenkám bude věnovat pozornost, jednoduše řečeno, kterou Bytost bude poslouchat. Ale jakmile člověk udělá svůj výběr, dá přednost určitým myšlenkám, začíná se aktivní práce konkrétní Bytosti, která vznik těchto myšlenek vyprovokovala.

Procesy tzv. tajného vlivu ovládání mysli, masové „informační viry“, které u lidí stimulují agresivitu, hněv, negativní emoce spojené s aktivací jejich Pravé bytosti. Brždění Předních bytostí aktivací Bočních uskutečňují specialisté na tuto oblast. Účinek je podobný hypnóze.

Různé národy ve svých posvátných kresbách zobrazovaly Pravou bytost v podobě silného a agresivního zvířete, například bílého tygra (kyrgyzské šamani), medvěda, lva, leoparda, opice, a tak dále, nebo mytického ducha Ochránce. Pokud jde o agresi, strach nebo neobvyklé síly, zmínky o tom jsou uschované v archaických mýtických rituálech. Jako živel, který symbolizuje tuto Bytost, se uvádí oheň.

Levá bytost je umístěna ve vzdálenosti natažené ruky na levé straně fyzického těla. Tato bytost je spojena se světem Ahrimana, světem sakrálních znalostí Materiálního principu. Je vybavena mnoha možnostmi a funkcemi. Jejich využití Osobností opět závisí na tom, co v člověku dominuje: Duchovní princip nebo Materiální princip. Charakteristiky Levé bytosti v případě dominantní Materiální podstaty  - vychytralost, mazanost, pýcha, podvod a svádění. Je to chytrá a zrádná Bytost, která ti bude vše prezentovat nejlepším možným způsobem, hlavně aby člověka odvrátila z duchovní cesty. Pokud tato Bytost není pod kontrolu Osobnosti, právě ona v člověku provokuje pochybnosti. Pokud je Pravá bytost spojena s tupou agresí, zlostí, tak naopak Levá může dobývat svou logikou, ukazovat jasnost vědomí při budování logických řetězců Materiální podstaty. Stejně jako Přední bytost vybízí člověka k hledání něčeho nového, ale v materiálním směru, stále naznačuje, že si člověk zaslouží více a že je mnohém významnější než ostatní. Obecně platí, že myšlenky o velikášství a tajné moci nad ostatními - jsou základem jejího útoku na Osobnost při dominanci ve vědomí Materiální podstaty.

Podstata Levé bytosti se ve starých spisech obvykle zobrazovala buď jako zvíře, které vyvolává strach nebo chytré a mazané zvíře, jako je vlk, šakal, mytické monstrum, drak, had, nebo jako Strážce, duch. Jako živel je označována jako země, nebo spíše prach jako symbol pomíjivých hodnot v tomto světě.“ 

Většina lidí o těchto převratných poznatcích neví, stejně jako následně nerozumí principům fungování svých Bytostí v každodenním životě. A to navzdory tomu, že se lidé často potýkají s jejich projevem. Když myslíme na jiného člověka, známého, kamaráda nebo příbuzného a tak dále (o lidech, s nimiž jste měli možnost osobního kontaktu a kontaktu s jejich biopolem), pak ve skutečnosti kontaktujeme přímo jejich Bytosti. Pokud myslíme pozitivně – do kontaktu vstupují Přední bytosti, a když negativně - do kontaktu vstupují naše Boční bytosti. Jak se to odehrává? Jakmile člověk myslí a zkoncentruje pozornost na konkrétního člověka, probíhá výměna informací na úrovni jemných energií mezi Bytostmi této osoby a osoby, na kterou myslíte. Proč se to stává? Protože naše konkrétní Bytost vstoupila do kontaktu s Bytostí jiného člověka. Pro tyto Bytosti v podstatě neexistuje žádný čas ani prostor v našem chápání, ony žijí podle vlastních zákonů. Jsou to zvláštní zprostředkovatelé Osobnosti v jejím kontaktu s neviditelnými světy…(úryvek z knihy AllatRa A.Novych)

Čtěte příště…
Jak se pomocí těchto Znalostí a určitých znaků se v masách aktivují agrese nebo pocit naděje na budoucnost? Příklady jejich využití kněžími nalezneme jak v historii při vojenských expanzích, tak i v současné době v náboženských institucích…(Článek Manipulace je odhalena...) 
Ke stažení Velikost souboru: 533.5 kB Stáhnuto: 114


AllatRa. Manipulace je odhalena. Učíme se číst ve znacích

Každý symbol je nositelem poměrně rozsáhlé informace. Kromě toho existují speciální znaky, které jsou schopné ovlivňovat a mají specifické účinky, ale o nich většina moderních lidí ani neví, a to navzdory skutečnosti, že jsou tyto znaky ve společnosti hojně přítomné. Znaky hrají důležitou roli, a to nejen ve světě šesti dimenzí. Jsou podobné spouštěcímu mechanizmu pro vyvolání určitých  reakcí  a způsobů chování ...

…Podívejme se do historie válečných tažení. O speciálních symbolech, znacích, které u mas aktivují agresi, věděli vládci (politici) a kněží v dávných dobách a úspěšně je používali ve vojenských kampaních tak, že je zobrazovaly na vlajkách a štítech. A to nejen v Číně, ale také v dalších zemích. Vezměme si například Asyrské království, které současní historikové nazývají jako "první známý světový stát", který byl založen na krvi a dobývání.

Takže, jaké byly bojové znaky asyrské armády? V podstatě je to šikmý kříž v kruhu s vertikálním příčníkem a dvěma zvířaty na obou stranách, nebo lukostřelec, který míří šíp do jedné ze stran. Jinými slovy, symboly a znaky označující aktivaci Bočních bytostí! (pozn. Boční bytosti: Pravá a Levá bytost vyvolávají "narození" určitých myšlenek, které odpovídají různým emocionálním stavům člověka více v článku Člověk a neviditelný svět na www.polahoda.cz)

Asyrske bojove znaky aktivuji agresi    Asyrske bojove znaky aktivuji agresi   Asyrske bojove znaky aktivuji agresi   monogram Konstantina Velikeho

Obrázek 12. Příklady symbolů, které aktivují Boční bytosti:
1), 2), 3) – bojové znaky asyrské armády;
4) monogram Konstantina Velikého
(fragment basreliéfu na mramorovém sarkofágu IV. století, nalezeného v římských katakombách).

Anastasie: Asyrské bojové znaky? Přesně tak! Četla jsem o nich poté, co jste se zmínil o monogramu Konstantina Velikého (Labarum) - symbol chaldejské kosmologie. Labarum používali poslední římští císaři jako válečnou vlajku před rozdělením římské říše na západní a východní část (Byzancii). Dokonce už tehdy, všechny tyto vlajky a standarty sloužily pro to, aby usnadnily velení a řízení armády. Když mluvíme o Asýrijském království, pak je to pochopitelné. V určitém časovém období Babylonie, odkud původně byly kněžské kruhy Chaldejců, byla částí Asýrie, a Asyřané vyznávali náboženství, podobné náboženství Babyloňanů ...

Ale neskutečné je, že lidé dnes nevidí zřejmé. Vždyť už za vlády Konstantina Velikého a také potom se používal tento znak, vyvolávající agresi (monogram Konstantina Velikého).Znak byl již dlouho používán ve válkách, a začala jej uplatňovat všechna náboženství. Nyní je umístěn v mnoha městech po celém světě a vidí ho mnoho lidí. Vždyť je to válka bez vyhlášení války! Někdo zřejmě o tomto znaku věděl více, když ho Konstantinovi vnutil jako symbol nového státního náboženství, v té době tak vlivného státu světa.

Rigden: Bohužel, je to tak. Mnozí lidé, když jdou do chrámu nebo kostela podle svého vyznání, si prakticky nevšímají, jaké znaky a symboly je obklopují a za jakým účelem jsou tam umístěny. Ale jednoznačně jejich vliv na sobě pociťují. S ohledem na to, že skutečný účel těchto znaků jim nikdo neodhaluje, samozřejmě, že člověk se ani nesnaží tento svůj "nutkavý" psychický stav pochopit. Věří, že tento stav je přirozený, protože ho při návštěvě těchto míst opakovaně zažíval.

A pokud se podíváte pozorně, můžete v těchto místech často vidět různé znaky, jak ty, co aktivují Duchovní podstatu v člověku, touhu se přiblížit k Bohu, tak i Materiální podstatu prostřednictvím probuzení podvědomých strachů. Velmi často se v kultovně religiózních institucích používá mnohem více znaků s negativním vlivem na psychiku, než znaků, které v člověku podporují rozvoj a posilování Duchovního principu. Proč? Vše záleží na cílech, záměrech, a manipulativních technikách konkrétního náboženství – praktiky, které tato zdědila od minulých religií jsou propracovány staletími. V takových technologiích je prvním pravidlem nenápadná psychologická příprava pro vliv na podvědomí člověka, aby člověk bezpodmínečně vykonával tajné záměry manipulátora, ale zároveň si myslel, že to dělá z vlastní vůle a přání.

Anastasia: A znaky, to je právě ten nástroj vlivu, který zaručeně působí na podvědomí jakékoli člověka.

Rigden: Rozhodně. Tyto Znalosti měli lidé od pradávna, stačí se podívat na kresby a nápisy z období paleolitu. Bohužel, k dnešnímu dni tuto informaci většina lidí tak, jako tomu bylo v dávných dobách nemá, ale pouze ti, kteří jsou na vrcholu moci a chtějí vládnout všemi národy. Ale tato situace se dá napravit, hlavní je, aby si to přála většina lidí. Takže, psychika člověka prostřednictvím podvědomí přesně zachycuje působení znaků, protože struktura psychiky je založena na nevědomém. Vědomí má v tomto případě podřízenou funkci. A znaky působí, řekněme, na archetypální složky psychiky jednotlivce. Jejich působení se zakládá na individuální náchylnosti k nevědomé sugesci.

Co se stane, pokud v těchto kultovně religiózních institucích budou většinou umístěny negativní znaky? 
Člověk do takových instituci obvykle chodí, až když na to dozraje vnitřní potřeba (vyloučíme u některých národností typické masivní náboženské svátky nebo události, kdy lidé tradičně "jako společenskou událost" se svými přáteli a příbuznými navštěvují kostel nebo chrám). Jinými slovy, když dochází k vnitřnímu duchovnímu vzestupu, ale Osobnost (více o Osobnosti v článku AllatRa. Existence duše dokázána) nemůže pochopit, co se to s ní vlastně děje. Samozřejmě, že taková potřeba ji intuitivně vede na místo, kde očekává, že dostane odpovědi na své vnitřní otázky. A proto, když se do těchto institucí vydá, je předem otevřena dialogu, to znamená, že má určitou míru důvěry k lidem sloužícím této religii.

Pokud se člověk dostal do kultovní instituce, kde jsou většinou pozitivní znaky, které zesilují vnímání hlubokých pocitů Osobnosti, vycházejících z Duchovního principu, tak ji to ještě více inspiruje, znásobí pocit lásky, vděčnosti k Bohu, přivodí stav beze strachu, rozšířený stav vědomí, a vnímání světa jako celku. Chápeš v čem je ten rozdíl? Člověk by nezažíval fanatismus, bouřlivé emoce s výkřiky typu „aleluja“ v záchvatu hysterie vyvolané velkým přáním davu zachránit své tělo a žít v něm věčně (mimochodem, po takových emocích Materiální podstaty člověk pak zůstává sám se sebou a obvykle se cítí velice vyčerpaný a prázdný). A místo toho by on naopak cítil plnost probuzení hlubokých pocitů, které dávají uvědomění, duchovní přiliv energie, zesilují touhu tvořit pro spásu své Duše, a ne těla. Toto je příklad toho, jak by to mělo vypadat dnes, pokud by lidská společnost skutečně byla ve svém vývoji duchovně směrována. Ale všimni si, že ve světě se všechno odehrává přesně naopak. Proč? Protože základem pro vytvoření jakéhokoliv náboženství jako instituce k ovládnutí mas je moc a manipulace maskována jako "duchovní péče" o lidi. To je důvod, proč je dnes v takových institucích mnohem více negativních znaků, než pozitivních.

Při umístění většiny záporných znaků v takových institucích, tyto jednoduše přesměrovávají duchovní vzestup člověka jakoby přes hranol, o kterém jsme již říkali, a probouzí podvědomé strachy, hmotné touhy, aktivují Levou nebo Pravou bytost a zároveň Zadní bytost. Tyto znaky vyvolávají psychickou disbalanci, zužují vědomí a navozují stav strachu, beznaděje a servilního chování. V tomto stavu se jakákoliv informace považuje za věrohodnou. Malý počet pozitivních znaků v těchto institucích v člověku stimuluje pocit naděje pro budoucnost a touhu žít. V náboženských institucích to zpravidla je standardní „sada“ podobné kombinace znaků, která člověka připravuje na následující verbální sugesci ze strany lidí určitého náboženského vyznání.

obracena svastika vyvolava agresi a beznadej           prima a obracena svastika          prima a obracena svastika


prima a obracena svastika           obracena svastika vyvolava agresi a beznadej          prima  svastika vyvolava nadeji pro budoucnost

prima a obracena svastika

prima a obracena svastika         obracena a prima svastika          obracena a prima svastika

Obrázek 13. Symboly svastiky (přímé a obrácené) v ozdobě interiéru a exteriéru různých náboženských institucí.

(Pohyb „zevnitř ven“se u národů už od dob staršího paleolitu symbolicky zobrazoval ve tvaru správné svastika prima svastiky („přímé“, „pravé“ svastiky), tedy v podobě kříže s ohnutými rameny do pravého úhlu směrem doleva. Symbolizuje pohyb ve směru hodinových ručiček doprava. Mimochodem v překladu ze sanskrtu staré indické slovo „svastika“ je tvořeno z částí „su“ – „spojené s blahem“, takže „su-asti“ znamená „je překrásné“, „blahobytné existování“.

Pohyb „zvenku dovnitř“ se u národů už symbolicky zobrazoval ve tvaru nesprávné, agresivní svastika obracena obracené svastiky, tedy v podobě kříže s ohnutými rameny do pravého úhlu směrem doprava. Symbolizuje pohyb proti směru hodinových ručiček doleva. V mytologii je vznik opačně působící síly zachycen jakožto zrod ohně z vody.) 

V důsledku nenápadné a „tiché“ předběžné přípravy pomocí znaků, která se zesiluje slovní sugescí, dokonce i dospělí lidé, inteligentní, s vyšším vzděláním, mající akademické tituly, se stávají důvěřivými, jako děti. Jsou ochotni naslouchat jakýmkoliv příběhům lidí oblečených do náboženského oděvu, a to i bez pochopení podstaty: kde je sugesce Materiálního rozumu a kde skutečná zrna pravdy, které stimulují jejich duchovní růst.

Anastasia: Ano, ve stavu "zoufalství" a paniky "topícího se člověka" se člověk chytá každého stébla trávy ... Takže, nejdříve u člověka  vyvolávají strach, pak manipulátor ukazuje, jak se toho strachu zbavit, a to způsobem, kterým sleduje vlastní prospěch.

Rigden: Ano. Lze to přirovnat k situaci, kdy člověka umístí do vazební cely a prostřednictvím hrozeb a bití jej přivedou do stavu duševního zhroucení. A pak mu schválně posílají spoluvězně, který mu slíbí, že ho z tohoto vězení osvobodí, protože údajně ví, jak na to. Samozřejmě, že člověk k němu pronikne s důvěrou a vírou, že ho zbaví utrpení. Začíná cítit úctu a respekt k novému "příteli", protože mu dává pocit naděje, nebo spíše, že v něm podporuje iluzi osvobození. Ale všimni si, že spoluvězeň jen slibuje, ale nic nedělá, aby jej skutečně osvobodil, protože ve skutečnosti je sám nesvobodný "otrok", který jen dělá svou práci.

Stejně i v náboženství se jeho služebníci, podobají "spoluvězňům", kteří sami zdaleka nejsou svobodnými. Ale oni, když propagují svoje náboženství, mají tendenci tvrdit, že člověk nemá šanci se zachránit, pokud není stoupencem jejich učení, že musí dodržovat veškerá pravidla a rituály (být "věčným sponzorem", politickým elektorátem, vykonávajícím vůli jejich kněží). Člověk poslouchá sliby náboženského "spoluvězně" o své spáse a nakonec je připraven splnit každé jeho přání, protože si myslí, že je to "jeho povinnost", "jeho upřímné přání", "jeho vědomá účast." Tento mechanismus manipulace je účinný, dokud je lidskému vědomí skrytý. Vždyť manipulátor své činy nikdy nepřizná. A protože je to celými staletími odzkoušený systém, často ani sloužící určitého náboženství si nejsou vědomi toho, co dělají, a komu ve skutečnosti slouží.

Anastasia: Obecně platí, že skrytá manipulace náboženskými kněžími, jejichž cílem je podrobit si co největší množství lidí je to, že si nejprve vytvoří vhodné podmínky, v člověku vyvolají strach, a pak jednají jako zprostředkovatelé dočasného vyřešení, které z tohoto vnitřního konfliktu člověka vyplývá, samozřejmě ve formě, která sleduje jejich zájmy. Čím více pro člověka nepochopitelného a čím menší míra uvědomění si toho, co se s ním děje, tím větší strach mu to nepochopitelné přináší. Navíc, tento proces zesiluje a uvádí pozornost Osobnosti do uzavřeného kruhu. Čím více strachu ideologie kněží nahání zotročeným národům, tím silnější je jejich síla a tím větší pravomoci, týmiž národy podporované.

Rigden: Ano, dochází ke skutečné manipulaci lidskými pocity, a ve prospěch Materiálního rozumu. Takové znaky mají negativní vliv na psychiku (např. agresívní znak obracené svastiky), a v těchto institucích se zpravidla nacházejí v zorném poli lidí. Nicméně, jsou však uspořádány tak, že nepřitahují pozornost, pokud o nich nevíte. Mohou být vepsány do vzorů, do vnější výzdoby interiéru, v malbě zdí, jako podlahové prvky, řezbářské práce, modelovány a aplikovány na předměty a oblečení kněží a tak dále.

obracena svastika       obracena svastika vyvolava agresi a beznadej

obracena svastika vyvolava agresi a beznadej            obracena svastika vyvolava agresi a beznadej           obracena svastika vyvolava agresi a beznadej

obracena svastika vyvolava agresi a beznadej   obracena svastika vyvolava agresi a beznadej    obracena svastika vyvolava agresi a beznadej   obracena svastika vyvolava agresi a beznadej

Obrázek 14. Symboly obrácené svastiky v ozdobě interiéru a exteriéru různých náboženských institucí.


Anastasia: Ano, negativní vliv znaků provokuje a v člověku dodatečně vyvolává tyto mechanismy: ovlivnitelnost, napodobování, vzájemnou emocionální nakažlivost, které jsou typické pro spontánní chování mas. Tyto nástroje mají aktivní vliv na psychiku lidí a vytvářejí odpovídající emocionální napětí. A služebníci kultu pomocí verbálního vlivu prostě formují vyvrcholení těchto emocí v potřebném směru. Tak dochází k uměle vytvořené psychologické vazbě, vázanosti věřícího k tomu nebo jinému náboženství, k jeho osobní identifikaci s určitým společenstvím.

Rigden: Tato manipulace se neomezuje jen na náboženství, ale i na mnoho okultních společností (latinské slovo "occultus» znamená "skrytý"). Tyto společnosti ve většině případů lákají ty, kteří touží mít nadpřirozené schopnosti pro uspokojení svého ega. Mimochodem, pokud lidé nahlédnou do historie vývoje tajných společností agresivního charakteru, které se snaží dosáhnout "neomezenou moc", zjistí, že i názvy mnohých z nich jsou spojeny s obrazy Pravé a Levé bytosti. Například, tajné společenství "Draka", "Jaguára", "Leoparda", "Tygra", "Vlka". Kromě toho, jejich mystický základ tvoří rituály spojené s Levou a Pravou bytostí. Jejich podstatou je vybavit člověka vlastnostmi a "nadpřirozenou silou" určitého agresivního zvířete, které se v této společnosti uctívá. Hlavní roli zde hraje právě osobní volba členů těchto společností, jejich ideologické nebo náboženské přesvědčení, a také staré magické techniky pro využití možností Pravé a Levé bytosti, které zpravidla, zná pouze špička tajné společnosti. To je jeden z mnoha příkladů, jak se duchovních znalostí zmocní jednotlivci a používají je ve zkreslené podobě pro dosažení pozemské moci a osobních hmotných cílů. Jak říkali v dávných dobách, otrok má jen jednoho Pána, moci chtivý člověk jich má tolik, kolik existuje lidí, kteří přispívají ke zvyšování jeho pozemské moci, a kolik je duchů, kteří usilují o svržení jeho Duše.

Anastasia: A zase si uvědomuji, jak je pro většinu lidí důležité rozumět, "kdo je kdo" na tomto světě, aby mohli odlišit skutečné duchovní od hmotného, Pravdu od lži, Dobro od zla ...
úryvek z knihy AllatRa  A.Novych 
Ke stažení Velikost souboru: 1003 kB Stáhnuto: 117


AllatRa. Pravá láska. Sexuální energie a mysl



 Začněme krátkým příběhem nebo spíše zpovědí přitažlivého a dobře postaveného mladého muže. Jeho zpověď je pravdivá, a přesto zní jako jedno velké klišé: „Moc jsem ji miloval. Seznámili jsme se na vysoké škole a náš vztah byl ukázkový. Pár let chození, svatba, první dítě... Jediný problém, který jsem měl, byl, že Simona je jedináček a majetní rodiče jí vždy dopřáli, po čem toužila. Nebyla rozmazlená ani náročná, ale nebylo snadné jí udělat radost a dát jí najevo, co pro mě znamená. A já jsem ji chtěl udělat nejšťastnější na světě, takže jsem se opravdu snažil a oháněl v práci. Po narození dcerky se Simona již do práce nevrátila, chtěla se jí plně věnovat. Snažil jsem se ještě o trochu víc, abych je obě zabezpečil.  Asi i konec našeho vztahu byl ukázkový. Měl jsem pocit, že tím, že Simoně umožňuji plně se věnovat dceři a nákladným koníčkům, dávám jí dárky při každé příležitosti a dvakrát ročně ji vezmu na dovolenou, kde se věnuji jen jí, jí jasně dávám najevo, jak moc ji miluji. Přesto mi nepřipadala úplně šťastná, uzavírala se do sebe a občas mi vytkla, že mi na ní nezáleží. Tak jsem se snažil o to víc. A přesto. Jednoho dne jsem doma našel místo ženy dopis, v němž mi psala, že jsme se odcizili a že má pocit, že už mě vůbec nezajímá. A tak prý jde hledat lásku jinam. Už je to dva měsíce a nějak se z toho pořád nemůžu probrat. Co jsem udělal špatně?“ 

„Kam se podíváme, je zřejmé, že v dnešním světě skoro všichni: děti, dospívající, mladí, staří, "osamělí", lidé mající rodiny a také zatím nežijící v manželství pociťují velký nedostatek pocitu pravé Lásky.

  Rigden: Nelze říci, že se v dnešní společnosti od tohoto pojmu ztratily klíče úplně. Ony existují, ale ukryté pod vrstvami neporozumění, pod pancířem materialistického vnímání. Aby je lidé mohli najít, měli bychom vědět, jak vůbec vypadají. Další věcí je, že se v konzumní společnosti dělá všechno proto, aby lidé z velké části tyto klíče nenašli, žili bez těchto Znalostí v utrpení a řídili se pouze živočišnými instinkty. Proč? Protože pravá Láska člověka vnitřně osvobozuje, dává nejcennější nebeský dar  - skutečnou Svobodu od tohoto hmotného světa. Toto je velmi mocná síla, která probouzí Duši. Je to nejbližší, nejkratší cesta ke skutečnému, bezpodmínečnému pocitu štěstí.

  Anastasia: A mohl byste mi o tom říci více, alespoň to, co může být zveřejněno, přístupno všem? Koneckonců, existuje spousta inteligentních lidí, kterým stačí jen naznačit, kterým směrem se vydat, aby pochopili podstatu věci a mohli klíče najít.

 Rigden:  Ano, můžeme o tom podrobněji ... Bohužel, lidé Lásku považují za cokoli, od sobeckého instinktu "alfa-samce" a "alfa-samice" až na vztahy mezi manžely, rodiči, dětmi, morální odpovědnost před svým rodem, společností, zemí a tak dále. Ale to všechno jsou konvence. Pravá Láska je velmi mocná síla, mnohem větší, než si lidé dovedou představit.

 Dá se říci, že v současném chápání většiny lidí je Láska omezena na šablonu, vnucenou jim v dětství. V podstatě se jedná o hru pro masy v rámci určitých konvencí s přihlédnutím k místním tradicím. Ve společnosti v těchto otázkách vždy existovala veřejnosti přístupná a uzavřená informace. Informace pro veřejnost sledovala vládní a veřejné zájmy. Šířila se mezi masy za účelem formování určitého způsobu chování, který vyhovoval strukturám, které uzavřenou informaci ovládaly. Uzavřená informace se aktivně používala v různých vládních strukturách, a také ve strukturách náboženského a okultního zaměření. Tyto informace byly založené na konkrétních znalostech o neviditelném světě a umožňovaly získání další moci a vlivu nad masami. 

Přední místo v těchto informacích je věnováno jedné z nejmocnějších energií v lidském těle, hypoteticky řečeno, sexuální energii. Informace pro veřejnost na toto téma mají tendenci člověka buď „zacyklit“ na projevech Materiální podstaty, nebo ho vtisknout do rámců tabu s primitivním vysvětlením, které je vzdáleno od podstaty věci. V důsledku toho člověk při vzestupu této energie buď upadne do neudržitelné vilnosti a zhýralosti, nebo trpí myšlenkovým sebemrskačstvím, nadměrným omezováním. To se děje z důvodu nedostatku pochopení své přirozenosti člověkem a absence dostatečných znalostí o této síle. Ve skutečnosti, jak v prvním tak i ve druhém případě dlouho očekávaný pocit štěstí nepřichází a místo vnitřního klidu člověk pravidelně cítí prázdnotu, nebo nadměrné napětí. 

Sexuální energie je jedna z nejmocnějších sil, která ovlivňuje člověka. O její moci se můžeme přesvědčit při pozorování, které odpovídá vědomé či podvědomé interpretaci přání v mysli člověka. Jednoduše řečeno, pokud by lidé během dne tolik přemýšleli o spáse své duše, kolik myslí na sex, všichni už by se dávno stali svatými. A síla je v každém případě jen síla, všechno závisí na tom, kdo a jak ji používá, na co koncentruje svoji pozornost. Pokud ji člověk užívá v kontextu dominance Materiální podstaty, pak se promění v kult velikášství, vilnost, agresivitu, dokazování si, že jsi "alfa -samec" nebo "alfa-samice." V konzumní společnosti se všechno odehrává jako hra pro děti, mít tu nejkrásnější hračku, kterou chce každý. Poté, co hračka přestane bavit, se začíná honička za další krásnou hračkou, dokud člověk znovu neuvidí něco lepšího. A těmto lidským přáním není konce. Všimněte si, že stejná touha – ovládat to nejlepší a nejatraktivnější - se u mužů a žen projevuje i v jiných oblastech: auta, byty, oblečení a tak dále. Kořen tohoto zla leží v Materiální podstatě člověka, která se vždy snaží získat moc, chce vládnout dočasnému, konečnému a pomíjivému. A v globálním měřítku vyhrává Materiální rozum, který tímto způsobem, další sadou iluzí nutí lidi utrácet životní sílu a směřovat pozornost na smrtelné, místo soustředění na svoji duchovní spásu. 

 Anastasia: Takže, obecně řečeno, lidé svým zaměřením krmí svého nepřítele, který je ve skutečnosti pomalu zabíjí.

 Rigden: Ano... U každého inteligentního člověka je logické předpokládat, že pokud má sexuální energii, která se projevuje nejen v souvislosti s instinktem pokračování rodu, ale také v průběhu života, má na něj silné psychologické, fyziologické a další vlivy, to znamená, že její tvůrčí síla v energetické struktuře člověka zaujímá neposlední místo, a to jak ve viditelné, tak i neviditelné. Co to vlastně je prudký vzestup hormonů? Je to vytváření chemických sloučenin jako následek práce různých energií, to znamená více pokročilá fyzika. Přičemž myšlenka je aktivátorem. Mimochodem, slovo hormon («horm?o») v překladu z řečtiny znamená "vzrušuji", "přivádím do akce." Hormony jako biologicky aktivní látky začínají do organismu přinášet změny, které ovlivňují všechny životně důležité procesy. Teď se bavíme o tom, co je lidem již známo na úrovni fyziologie, jinak řečeno na úrovni viditelného světa a viditelné hmoty. A teď si představte, co tato síla může znamenat pro neviditelný svět, kde probíhají jemné vlivy a transformace, kde se ve skutečnosti rodí všechno. Z duchovního hlediska je sexuální energie síla, průvodce do hlubokých pocitů, abych tak řekl, do světa svátosti Nejvyššího. Tyto sakrální znalosti v odlišných podobách existují v mnohých tradičních náboženstvích a vyznáních různých národů světa. Budu o tom vyprávět podrobněji.

 Pravá Láska jsou hluboké pocity člověka, které nelze slovy vyjádřit. Je to síla Duše, její stav Lásky k Bohu. Pravá láska mezi lidmi se začíná, kdy jedna osoba zažívá hluboké pocity Lásky k Duši jiného člověka, jak se říká, vidí jeho podstatu, vidí jej pravého, když dochází k "nevyslovitelnému úžasu".

 Vidíte ten rozdíl? Tento stav je od obvyklého stavu sexuálního vzestupu pro člověka velmi odlišný, navíc s dominantou Materiální podstaty, která v člověku probouzí touhy vlastnit, ovládat, využít druhého pro své vlastní sobecké účely. To se výrazně liší od psychologického chápání, které se projevuje v dominanci některých chvilkových nálad, vratkých pocitů, nekonečného množství chamtivých "já chci". Často to vzniká, když člověk přebývá v iluzi, že buď někoho ovládá, nebo se celý odevzdává a vzájemnost nenachází, svým chováním demonstruje neustálé trápení pro nějaký ideál, který si ve skutečnosti vymyslel on sám. On ve skutečnosti necítí pravou, nezištnou lásku a snaží se sobě a ostatním ukázat svoji alfa-důležitost. Ve vztazích se to dříve či později promění v nedorozumění, napětí, vytvoří se nenávist a nepřátelství, protože tyto nejsou založeny na hlubokých pocitech, ale na přáních Materiální (egoistické) povahy. V tomto případě všichni nesou vinu za všechno, jedině On za nic nemůže. To ukazuje na to, že On pěstuje své vlastní ego, neumí opravdu milovat, ale pro sebe takovou Lásku vyžaduje od ostatních. Taková "válka a mír" se v první řadě začíná v mysli člověka. Problémem člověka je, že na sobě nechce pracovat, sám produkovat opravdovou, duchovní lásku, Lásku, kterou jeho Duše cítí k Bohu. Vždyť tato Láska je pro rychlý růst duchovní Osobnosti jako životadárná vláha pro zrající klásek. 

Pravá Láska, to je štědrý vnitřní dar, který jeden člověk daruje druhému hojností hlubokých pocitů. Takovou Lásku můžeme dát, když na sebe zapomeneme. O této Lásce se říká, že je trpělivá, odpouští, není závistivá, není hrdá, není sobecká, a nepřeje nic zlého. 

Pravá Láska, to je znovuobnovení jednoty Duší. Milující člověk vidí v jiném spřízněnou krásu jeho Duše. Když člověk opravdu miluje, nevidí povrchní krásu, tím myslím, rozumovou a fyzickou krásu jiného člověka, jeho talenty, schopnosti, ale vnitřní krásu jeho Duchovní podstaty. V tomto případě začíná člověka vidět z úplně jiného úhlu pohledu. I u této osoby také probíhají podstatné změny. Představte si, že ještě nedávno se vůči vnějšímu světu choval agresivně. Najednou v něm někdo objevil nikoli zlého člověka, ale dobrého, uviděl ne jeho špatné vlastností, ale dobré. To znamená, že obrátil pozornost na jeho duchovní krásu, která v něm také je, ale nebyla v jeho mysli dominantní. Díky tomuto upřímnému pocitu, člověk začne nejenom rozkvétat, ale i se měnit k lepšímu, přebývat svým vědomím v poháru plném lásky. Lidé, kteří chtějí jít duchovní cestou, by neměli ztrácet čas čekáním, že někdo někdy přijde a začne je upřímně opravdově milovat. Potřebujeme se naučit odhalit lásku uvnitř sebe - Lásku k Bohu, Lásku k Duši - a pak se to odrazí ve vnějším světě, dovolí to vidět lidi z hlediska jejich duchovní krásy. Je to vlastně mnohem blíže, než si dokážete představit.

 Anastasia: Ano, mám dojem, že lidé ztratili základní znalost toho, co je to opravdová láska ... Pro masy zůstaly jen tradice bez pochopení podstaty ... Například v tradici pravoslaví se během svatebního obřadu modlí k tomu, aby nebeská milost sešla na muže a ženu, kteří se rozhodli spojit svůj osud, a proměnila mezilidské vztahy v nebeské. Vzhledem k tomu, co jste vyprávěl, to nejsou jen slova. 

 Rigden: Rozhodně. Důležitá je podstata: svátost Duše. Když si dva lidé vzájemně projevují pravou Lásku, jednotní ve svých hlubokých pocitech, a to i při fyzickém spojení svých lidských těl, nejen pomáhá, jak se říká v pravoslaví: „Otevřít jim skutečnou svátost, což je děj, který přímo pochází od Boha a vede k Němu“. Je to "zázrak, který překonává všechny přirozené vztahy a stavy". To má mnohem hlubší význam, a v této svátosti je opravdu skryta obrovská síla. Tady není prvenství hmoty, ale Ducha. Hmota je jen pomocným nástrojem. 

 Ano, opravdová Láska překoná všechno ... 

Příběh ze zdroje: http://magazin.mojechytredite.cz/ rodina-a-vztahy/milujes-me-nerozumim-ti 
Úryvek z knihy AllatRa A.Novych 
Ke stažení Velikost souboru: 73 kB Stáhnuto: 114


AllatRa. Spirála nejlépe uchovává informace.

AllatRa. Spirála nejlépe uchovává informace. Rituály, pověry, tradice.

 Hraje tvar spirály nějakou zvláštní roli v mikrosvětě a makrosvětě Vesmíru?

 Rigden: Ano, je to spojeno se strukturovaným chodem energií, uschováváním informací a její výměnou, v podstatě s hlubší fyzikou. Pokud pečlivěji prozkoumáme tuto otázku, pochopíme, že mnohé v materiálním světě má tvar spirály nebo se pohybuje ve spirále, mikroobjekty počínaje a makroobjekty konče… 

Jednoduchý příklad. Co jsou to vlasy, lidské nehty nebo u zvířat peří, drápy, bodliny a srst? Jsou to struktury tvořené převážně keratinem (rohovinové látky). Keratin jakožto strukturální bílkovina je také převážně vystavěn ve tvaru spirály, například ona strukturální bílkovina vlasů nebo chlupů α-­keratin. A už dva peptidové řetězce tvoří společnou levotočivou spirálu. Obrazně řečeno je to takový spirálovitý propletenec v podobě dvou hadů. Superspirály se pak spojují do tetrametrů a ty se slučují do ještě složitějších útvarů. Osm takovýchto složitých útvarů pak už tvoří mikrofibrilu vlasu nebo chlupu. Toto všechno jsou pro materiální svět viditelné procesy, které vznikají na neviditelné energetické úrovni organizování hmoty…   

   Struktura ve tvaru spirály je jeden z nejlepších způsobů, jak dlouhou dobu uchovávat informace. V současnosti se k tomuto poznání věda pomalu dobírá. Například díky metodám testování DNA se toho můžeme o člověku mnoho dozvědět, včetně toho že můžeme udělat genetickou expertízu za účelem zjištění biologické příbuznosti. Dříve se pro analýzu DNA používala krev. Dnes už můžeme pro podobnou analýzu využít sliny, vlasy nebo lidské nehty. Soudní lékaři dokážou už podle jediného vlasu určit věk a pohlaví člověka. Mohou určit také to, jaké látky a mikroprvky vlasy obsahují a v jakém období života člověka převládaly ve větším nebo menším množství v jeho organizmu. Tyto údaje pak ve svém důsledku vypovídají o tom, jak člověk žil: jaké bral léky, jak se stravoval a tak dále. Analýza DNA vlasu oproti jiným příkladům umožňuje odborníkům identifikovat „majitele“ vlasu. Tento postup využívají i archeologové, když zkoumají nejrůznější hroby a starověké hrobky, protože vlasy se dochovávají mnohem lépe než kosti. 

  Pravda ale je, že toto zdaleka ještě nejsou hranice toho, co můžeme poznat. Věda teprve stále ještě stojí na prahu poznání tajemství spirálovité struktury (jež se v člověku nachází v nemalé míře), vzájemného vztahu hmoty s energiemi. Je třeba ještě podotknout, že znalosti o tomto existovaly už velmi dávno. Svědčí o tom znaky a symboly dávných lidí, jež byly zanechány jako zápisky na rituálních předmětech, kamenech, artefaktech zemřelých nebo na symbolických architektonických detailech, dozvuky magických rituálů, jež byly rozšířeny mezi nejrůznějšími národy téměř po celém světě.  Mimochodem rituály nebyly jen pouhou náhodou spojeny například s vlasy, nehty a kostmi, tedy se strukturami o tvaru spirály, které byly schopny uchovat a předávat sílu (informaci). Informace nebo jak to dříve nazývali „spící síla“, se aktivovala (probouzela) pomocí zaklínadel, tedy určitých zvukových vibrací nebo pomocí soustředění síly mysli a pozornosti. Tyto znalosti lidé využívali jak k pozitivním účelům tak i k negativním. Podobné rituály se samozřejmě dochovaly do dneška, jenže lidé je ve většině případů až směšně překroutili, takže zbyla jen prázdná nápodoba a smysl se vytratil. 

 Anastasia: U různých národů existují různé pověry, dokonce zákazy, spojené opět s vlasy a nehty. Mělo se například za to, že ustřižené nehty a vlasy nelze lehkovážně vyhodit, kam se zachce, protože jsou nositeli určité energetické informace o jejich majiteli a mohli by se dostat k někomu zlému, kdy by jejich prostřednictvím mohl tomuto člověku způsobit něco špatného. Některé národy zase zakazují plivat: nemůže se plivat kdekoli, protože věří, že by tuto slinu mohl získat čaroděj a člověka by uhranul. Kdyby se zákaz plivání zavedl ve městech, možná by se tam zlepšila kultura života, chodníky by byly čistější a třeba by lidé přestali tolik trpět různými poruchami a nemocemi nejasného původu…

 Rigden: Kultura samozřejmě není nikdy na škodu. Nicméně nespočívá to ve zdraví, zákazech, čarodějích nebo pověrách. Toto všechno je povrchní, ale vzniká to uvnitř člověka samotného. Je to věcí zvyku, dominancí určitého myšlení individua, každodenní volbou. Pokud člověk očistí rozum od ideologické dezorganizace a stanoví si pro sebe a svůj život jako pravidlo tvůrčí duchovní priority, pak mu žádný čaroděj ani pověra neublíží. 

 Anastasia: Zcela s vámi souhlasím… Člověka ani nepřekvapí, že v běžné literatuře dnešní společnosti jsou téměř na každém kroku popsány příklady negativního ovlivňování za pomoci těchto spirálovitých struktur. Pokud jsou ale negativní, musí být i pozitivní příklady. Mluvil jste o tom, že znalosti byly využívány i za pozitivními účely.

  Rigden: Řekněme to tak, že z počátku byly lidem dány znalosti výhradně za pozitivními účely. Vezměme si třeba ty vlasy. Uchovávají informace o člověku, spojitost s jeho fyzickou a energetickou strukturou. O spojitosti vlasů s energetickou strukturou, k jejímuž pochopení současná věda zatím nedospěla, věděli už velmi dávno. Dnes už můžeme najít jen ozvuky těchto znalostí. Například staří Slované se stejně jako i jiné národy domnívali, že rozpuštěné vlasy dodávají ženě magickou sílu nebo že u muže (vojáka) malý pramínek vlasů rostoucí od temene až po ramena má také magickou sílu. Toto všechno jsou pozůstatky někdejších znalostí o energetické struktuře člověka a možnostech jejího správného využití v životě tak, aby napomáhala na duchovní cestě.

 Dokonce i svazek ustřižených vlasů uchovává spojení s člověkem. Dříve když někoho z určité občiny posílali na dalekou cestu s nějakým úkolem, nechával tento člověk občině pramen svých vlasů. Občina se během plnění této mise pravidelně scházela, lidé usedali do kruhu a pramen vlasů umisťovali do jeho středu. Všichni vykonávali to, co bychom dnes nazvali meditací, modlitbou. To znamená, že se lidé z občiny nacházeli ve změněném stavu vědomi (v meditaci) a skrze pramen vlasů dodávali člověku dodatečnou duchovní sílu jako podporu při plnění jeho mise.

  Mimochodem dříve za těmito účely, kdy se občina snažila duchovně pomoci konkrétnímu člověku, ostříhali předem onomu člověku prameny vlasů na třech místech, které jakoby symbolizovaly nad hlavou trojúhelník: na spáncích (blíže k uším) a na zátylku. A potom občina nad těmito vlasy tak říkajíc meditovala. Používalo se to, aby napomohli blokaci negativního stavu (spojeného s minulostí člověka) a aby to uhasilo projevy jeho Materiální podstaty. Na čele vlasy nikdy nestříhali, protože přední část člověka a prostor před ním se považoval za prostor spojený s duchovním směřováním, cestou vpřed. 

 Prostřednictvím vlasů je možné v podstatě sice slabé, krátkodobé, ale zcela reálné působení na člověka. Takovým působením je však možné zesílit jen to, co v dané Osobnosti převládá. Jinými slovy je možné prostřednictvím vlasů dobrého člověka, kdy na něj působí hluboké vnitřní pocity jiného dobrého člověka, předat pozitivní energii tím, že v něm na určitý čas posílí pozitivní síly. Hlavní práce na sobě samém ale samozřejmě zůstává na dané Osobnosti. 

 Je zajímavé, že dříve se znalosti o takové dodatečné síle využívali v magických rituálech pouze za účelem duchovní pomoci člověku. Ale dnes je to z velké většiny buď zkresleno, nebo se toho využívá v negativním smyslu. Lidé nějak zapomněli, že toto poznání jim bylo dáno proto, aby si navzájem pomáhali. 

   Anastasia: V některých současných náboženstvích existuje obřad stříhání vlasů. Například stříhání na mnicha u křesťanů, rituál vyholení vlasů u muslimů, kteří podstupují pouť do Mekky, nebo holení dohola v buddhistických mnišských obcích či holení přední části hlavy u Číňanů, Mandžuů, Ainů, kteří tímto přinášeli oběť Bohu. Co tvoří základ těchto rituálů?

  Rigden: Toto jsou už čistě symbolické akty, které se v náboženství chápou jako konečné rozloučení člověka s celou jeho minulostí a přijetí rozhodnutí, že bude sloužit danému náboženství, považuje se to za „oběť Bohu“. Ve skutečnosti je to ale tak, že pokud se člověk z vnějšku ostříhal nebo oholil, ale vnitřně se kvalitativně nezměnil, zůstane to jen pouhým symbolickým aktem. Opakuji, že nejsou důležité vnější příznaky, oděv, čímsi příznačný vnější vzhled, ale vnitřní stav/obsah člověka. Třeba odříznutí vlasů ve formě kříže, holení temene, čela – to už je zdeformované předávání znalostí, výklad samotných lidí, jejich čistě symbolická demonstrace spojení člověka s Bohem a jeho pouti po duchovní cestě, nebo to, že přináleží k tomu či onomu náboženství.

  Anastasia: Ano, není jen tak, že se říká, že nelze člověka soudit podle šatů …Když se ještě vrátím k otázce o tvaru spirály v mikrosvětě a makrosvětě, vzpomněla jsem si, že pohyb elektronu v magnetickém poli, které se v čase nemění, tvarem také připomíná spirálu.

 Rigden: V přírodě je mnoho jevů s takovýmto pohybem spojeno. Všimni si například rozsáhlých přírodních jevů, jako jsou například cyklony, anticyklony, obří oceánské víry (jejich centrum se může nacházet desítky metrů pod úrovní oceánu), generování spirálních vln a tak dále, spirálovitá struktura  a pohybu makroobjektů, například galaxií.  

  Povím ti dokonce o spirálovitém tvaru v makrosvětě to, co dnešní věda ani nezná, ale odráží se to ve starobylých legendách různých národů o stvoření světa… 
úryvek z knihy AllatRa A.Novych     
Ke stažení Velikost souboru: 44 kB Stáhnuto: 104


AllatRa. Krabí mlhovina. Vesmír a černé díry

 Mimochodem, když mluvíte o explozích velkých hvězd… Víte, že jsem se začala zajímat o astronomii a příbuzné vědy poté, co jste vyprávěl, jak se během života a aktivního působení Agapita Pečerského, a sice v létě roku 1054, na nebi objevila jasná hvězda, která byla vidět dokonce i ve dne. Tehdy jste ještě upřesnil, že to bylo světlo, které na Zem dorazilo od exploze supernovy, jež se nachází v souhvězdí Býka v naší Galaxii. Dočetla jsem se, že pozůstatky výbuchu této supernovy můžeme dnes vidět ve formě rozpínající se Krabí mlhoviny a nacházející se v jejím centru neutronové hvězdy (pulzaru), v niž se explodovaná hvězda proměnila. Paprsek radiových vln právě tohoto pulzaru se i nyní pohybuje po Zemi, jako by to byl paprsek otáčejícího se majáku na moři a vydával signál pro lodě.

  Je zajímavé, že to byla první neutronová hvězda ve Vesmíru, kterou vědci začali ztotožňovat s pozůstatky supernovy. Překvapilo mne, že, jak se domnívají, je velká asi pouhých 25 km, to znamená, že je velká asi jako nějaké město. A přitom svou energií zásobuje obrovskou Krabí mlhovinu. Hustota neutronové hvězdy je velmi vysoká. Ale pozoruhodné je, že v poslední době vědci zachytili nečekaně mohutné záblesky gama záření tohoto pulzaru z Krabí mlhoviny.

  Rigden: V poslední době se toho odehrává více zajímavého a to nejen na naší planetě, ale i ve Vesmíru.

  Anastasia: Ano, proces vzniku nových hvězd je velmi zajímavý a přináší mnoho informací… 

Rigden (s úsměvem): O tom není pochyb.  A značně narušují mnoho současných teorií… Celá věc spočívá v tom, že viditelný proces vzniku hvězdy, který mohou dnes vědci pozorovat, začíná vznikem tak zvaného „předhvězdného jádra“. Jinými slovy astronomové jsou bez ohledu na současné vybavení schopni „objevit“ (vidět, zaznamenat) vznik nové hvězdy až ve stádiu, kdy dochází k formování hustých prašných a plynných zhuštěnin. To znamená tehdy, když hmota v důsledku vzájemného působení začne vyzařovat energii, například to, co lidé nazývají „světlem“. A teprve poté, co jsou prozkoumána spektra, která zjevně ukazují na zhuštění, smrštění jednotlivých částí v plynných oblacích, se dochází k závěru, že vznikla nová hvězda. Nicméně astronomové nejsou schopni odpovědět na otázku, jak na sebe tyto zhuštěniny vzájemně působí a co je nutí k tomu, aby se smršťovaly. Stejně tak nemohou odpovědět na to, odkud se berou a proč tato oblaka prachu a plynu vznikají a už vůbec ne na to, proč a jak se z tak malého množství hmoty, nacházející se v těchto oblacích, tvoří nejen jednotlivé hvězdy, ale často i celé hvězdné shluky. 

  Je to dáno tím, že všechny současné teorie, Einsteinovou teorií relativity počínaje a termodynamickými zákony konče, jsou založeny na vzájemném působení „viditelné hmoty“ nebo na jejím logicky předvídatelném chování. Ačkoli i zde je mnoho složitých případů. Vezměme třeba ony černé díry ve Vesmíru. Jsou to záhadné, moderní vědou neprozkoumané objekty, které pohlcují hmotu. Ale předtím, než se na tyto složité případy podíváme zblízka a než otevřeme otázku těchto objektů, jejichž vznik je přímo svázán s černými dírami, rád bych zjistil, co o černých dírách víš ty.

 Rád bych zjistil, co o černých dírách víš ty 

 Anastasia: No ne tak mnoho, jak bych si přála… Černé díry jsou pro dnešního pozorovatele neviditelné, protože ze sebe nevydávají světlo, ani žádné jiné vědecky zjištěné záření jako jiná tělesa. Vědci se je snaží odhalit pouze díky vedlejším příznakům, tedy skrze zkoumání jejich vzájemného působení s okolní hmotou… Mají za to, že černá díra ve svém okolí deformuje geometrii prostoru a času.

 Dnešní astrofyzikové předpokládají, že černá díra je nějaká lokalizovaná oblast kosmického prostoru, která vznikla při neomezeném gravitačním smrštění obrovských kosmických těles. Jak jsem to pochopila, je to takový zvláštní gravitační hrob, do kterého když se jednou něco dostane, už se to nikdy neobjeví. Hranice této oblasti jsou nazývány horizontem událostí. Její poloměr je určen gravitačním poloměrem. O tom se vědci domnívají, že přímo závisí na tom, jaké množství hmoty bylo do této díry vtaženo. V závislosti na tom, jak roste hmota černé díry, lineárně se zvětšuje i její velikost, takže roste i její poloměr. Velikosti tohoto objektu mohou být různé…

 Současná teorie hvězdné evoluce považuje vznik černých děr za výsledek kolapsu velkých a supervelkých hvězd. Pochopila jsem to tak, že když je vyčerpáváno jaderné palivo a termojaderné reakce v nitru hvězdy ustávají, tak vysoká teplota a tlak, které neumožňovaly, aby se hvězdy smrštila, pod vlivem vlastní gravitace klesají. Pokud je hmota hvězdy třikrát nižší než hmota Slunce, nestane se z ní černá díra, ale dojde k její přeměně na neutronovou hvězdu nebo se změní v bílého trpaslíka. Ale pokud je její hmota třikrát vyšší než hmota Slunce, tak se vědci domnívají, že je pro ni nevyhnutelný katastrofický kolaps. Veškerá její hmota rychle zmizí pod horizontem událostí a hvězda se stane černou dírou… 

Pokud budeme vycházet ze současné teorie hvězdné evoluce, má se za to, že mezi 100 miliard hvězd může být minimálně 100 milionů černých děr. Jen v naší galaxii jakoby bloudí tisíce černých děr, které zcela pohltí vše, co se „ze své nepozornosti“ ocitne na jejich dráze, ať už to jsou shluky prachu a plynu nebo hvězdy. Předpokládá se, že v centru galaxie se mohou nacházet obří černé díry, jejichž hmotnost se rovná asi miliardě Sluncí.

  Rigden: No, není to špatné. Přibližně tedy chápeš, na čem se současná věda zasekla a proč se ve svých diskusích pohybuje v uzavřeném kruhu.

  Anastasia: Možná že přesně neznám veškeré detaily těchto diskusí, ale jak se říká, obecnou představu mám… Ale zaujala mne ještě jedna věc. Vědci předpokládají, že uvnitř černé díry je kvůli ohromné gravitaci zdeformován čas a prostor. Obyčejná Euklidova věta tam neplatí, protože paralelní přímky se tam mohou klidně protínat a tak dále… Jsou dokonce názory, že všechno v černé díře musí nakonec zmizet v jejím centru, kde se poté hvězdná hmota může smrštit tak, že se v konečném důsledku změní v nekonečně hustý bod, tedy že může vzniknout singularita. 

 Rigden: Ano. Tímto se teoretici prostě snaží vecpat své závěry do vykonstruované teorie Velkého třesku. Podle jejich představ k němu došlo z nekonečně hustého bodu, kde byla jakoby zkoncentrována a smrštěna veškerá hmota Vesmíru, a když v tomto „bodě“ cosi vyvolalo Velký třesk, začala se hmota rozlétávat do všech stran a začal proces rozpínání Vesmíru. Kvůli tomu, že vzniká mnoho otázek, na které vědci nemohou z pozice materiálního pohledu na svět odpovědět, vznikají dnešní chaotické teorie. Jejich autoři se prostě navzájem vhánějí do slepé uličky. Snaží se o vysvětlení a operují přitom známými daty. Když se ale snaží sestavit teorii o vzniku Vesmíru a oněch černých děr, dopadá to u nich nakonec stejně, jako v té bajce o slonovy. Takže místo toho, aby byly prozkoumány otázky, odkud se vzal slon, proč se hýbe a chce jíst, zkoumá se trajektorie pohybu slonů v africké savaně, pravděpodobnost jaké rostliny může cestou sníst, co v těch místech roste a jaké mají tyto rostliny vlastnosti. A tak to u vědců je: povídají o tom, co vidí, ale to, co nevidí a co nezapadá do jejich způsobu chápání světa, to pro ně neexistuje. 

  „Prvotní černé díry“ 

 Anastasia: Pro mě je v současné teorii nejsměšnější asi to, co se nazývá „prvotní černé díry“. Podle předpokladu vědců se vytvořily ihned po Velkém třesku, tedy přibližně před 14 miliardami let, když začalo rozpínání Vesmíru. Existuje názor, že černá díra je vždy připravena pohltit jakékoli záření nebo předmět a navyšuje si tím svou hmotnost. Vědci předpokládají, že velikosti černých děr jsou různé: od miniaturní černé díry (jejichž hmotnost je pouhých 1015 gramů a mohla by se teoreticky dochovat do dneška v prostoru Vesmíru), po obří a superhmotné, jež se hypoteticky nachází v centru galaxie.  
  I kdybychom připustili tuto myšlenku, že po Velkém třesku se hmota začala rozlétávat s maximální možnou rychlostí do všech stran v průběhu miliónu let a že teprve tehdy vznikla byť jedna jediná miniaturní černá díra o hmotnosti pouhých 1015 gramů, ovšem s neúprosným „výrazným gastronomickým apetitem“, tak by dnes místo Vesmíru byla jedna velká černá díra. 

 Rigden: Jsem rád, že to chápeš. Kdyby to bylo tak, jak se teoretici domnívají, přestal by Vesmír existovat už před pěti miliardami let. 

 Anastasia: Ty připomínky jsou zcela na místě. Celkově vzato jsou černé díry zajímavé téma, které člověka zasáhne zejména tehdy, když čte práce lidí, kteří se snaží dosáhnout poznání, odhalit tajemství Vesmíru a píšou o tom pro ostatní. Ale je pravda, že je dost i takových prací, kde autoři píší o černých dírách zjevně z nudy. Je zřejmé, že své práce sestavovali tak, jak o tom mluví jedno rčení: „tam kde si kýchneš, napiš čárku, kde si škytneš dvojtečku a kde si šňupneš tabáčku, dej tečku“…  Já jakožto nestranný pozorovatel vědeckých peripetií jsem o černých dírách získala dojem, jako v té anekdotě: „Věda ohledně tohoto problému ví, že nic neví“.

 Rigden: Někde to tak i je. Mnozí vědci se mýlí, soustředí své síly a často obětují celý svůj život na to, aby rozvíjeli teorii, která vede do slepé uličky. Lidem chybí Znalostí a orientace v tom, jakým směrem ve výzkumech postupovat. Kdyby toto měli, je zcela možné dosáhnout revolučního průlomu nejen ve vědě ale i v rozvoji společnosti. Věřím, že informace, které jsem již uvedl a dále o kterých ještě budu mluvit, tomu mohou v mnohém napomoci, pokud si to sami lidé budou přát.

 Anastasia: Tak co je to tedy ve skutečnosti ta černá díra?

 Rigden: Ve skutečnosti to, co se v měřítkách Vesmíru nazývá černou dírou, je jev krátkodobý a sám od sebe nemá žádnou hmotnost. Objevování a mizení černých děr ve Vesmíru v jakémkoli množství nenarušuje zákon zachování celkové hmotnosti Vesmíru. Dokonce i ta největší černá díra existuje v podstatě vzato relativné krátké časové období a její hmotnost je rovna nule. Její role v astrofyzikální přeměně Vesmíru je ovšem obrovská.

 Asociativně bych ji přirovnal k myšlence. Vždyť myšlenka také není vidět. Nelze ji zvážit ani se jí dotknout, ale přesto existuje, když už se jednou v našem vědomí objevila. Myšlenka má objem (přinejmenším informační). Její existence trvá jen krátkou dobu, protože ji rychle střídají jiné myšlenky. Myšlenka nemá hmotnost, ale v materiálním světě může mít kolosální následky. V podstatě je to Nic. 

 Anastasia: Nic?! V současném lidském pojetí je Nic v tom lepším případě vakuum.

  Rigden: Takové vakuum ale není zase tak prázdné. Jednoduchý příklad. V mezihvězdném prostoru převládá lidmi tak zvané vysoké vakuum. Jeho průměrná hustota je menší než 1 molekula na centimetr krychlový. Ale pokud bychom to porovnaly s tím nejřidším vakuem, jaké lidi vytvořili, nachází se v něm okolo 100 000 molekul na centimetr krychlový. Vědci už chápou, že ani úplné vakuum, v němž se předpokládá nulová existence částic, není „úplně prázdné“ zbavené jakýchkoli vlastností. Současná fyzika se už dostala k teorii fyzikálního vakua, jak vědci nazvali nejnižší energetický stav kvantových polí. Fyzikální vakuum je v této teorii charakterizováno tím, že v něm chybí jakékoli reálné částice, zároveň ale obsahuje všemožné virtuální částice. Existuje ale i druhá teorie (pravda, „oficiální věda“ se jí úporně snaží neuznávat) a ta se domnívá, že ke zrodu částic a antičástic (šesti tříd) dochází z prvotního vakua tím, že se rozvrství podle spinu a objeví se pravé a levé torzní pole. Tato pole jsou jakýmsi katalyzátorem, který vyvolává vznik hrubé hmoty.

  Kdo má k Pravdě blíž, to bezpochyby rozsoudí až čas. Problém spočívá v tom, že mnozí vědci, kteří se snaží pochopit pravdu, se ve skutečnosti ve svém vědomí setkávají jen s jejím lživým obrazem. Spěchají, aby mohli vyhlásit ty pro sebe nejvýhodnější teorie, a dlouhou dobu se snaží hájit jejich „správnost“. Tím tráví dlouhá léta svého života, trpí tím jejich i cizí „nervy“, ale přitom se vůbec nezamýšlí nad příčinami vzniku podobné inverze v jejich vědomí. Lidé nemají ve skutečnosti ani tušení o neviditelném světě, o tom, jak je v tomto světě silný Živočišný (materiální) rozum, a jak je pro každého člověka důležité, aby se staral o svou duchovní čistotu. Zejména ta umožňuje najít Pravdu, jež leží za hranicemi chápání, ve své původní podstatě.

  Anastasia: Ano, vzpomínám si na toto teoretické schéma vzniku částic a antičástic.  Je zajímavé, že tam je vše také podle schématu kosého kříže… Kdysi jste velmi srozumitelně asociativně přirovnal Vesmír k oceánu, ve kterém je vše až po samý okraj zaplněno. 

 A pokud bychom použili toto obrazné přirovnání k oceánu, jak bychom se mohli podívat na takovou černou díru ve Vesmíru?

  Rigden: Černá díra ve Vesmíru vypadá doslova jako vzduchová bublina ve vodě oceánu. Ale jen vypadá. Neodpovídá jí zcela, protože bublina ve vodě je naplněna vzduchem, jenže černá díra ve vesmírném prostoru není naplněna vůbec ničím, tedy alespoň v lidském pojetí tohoto smyslu.

 Anastasia:  Jinak řečeno je tedy černá díra Něco, jakási cizorodá vtroušenina, která není materiálnímu světu vlastní?

 Rigden: I tak je to možno říci. 

 Anastasia: Řekl jste, že černá díra hraje v astrofyzikálních přeměnách Vesmíru mimořádně významnou roli. Povězte nám prosím podrobněji o základních funkcích černých děr, alespoň s využitím asociativních příkladů.

  Základní funkce černých děr 

 Rigden: Funkce černé díry asi můžeme velmi dobře přirovnat k imunitní odezvě, přesněji k imunitním buňkám lidského těla, které chrání organizmus před různými původci nemocí tím, že odliší a zničí takové patogeny nebo změněné buňky vlastního těla (nádorové buňky) a tak dále. 

 Pokud se do našeho těla dostane cizí agent, ať už virus nebo patogenní mikrob, imunitní buňky ho najdou a zničí. Nebo pokud se nějaká buňka nebo skupina buněk stane defektní, přestává fungovat a začne se například nekontrolovatelně množit, tak i tady nastolí pořádek imunitní buňky a to tak, že ty tak „neposlušné“ buňky zničí. Ovšem takovéto přirovnání také nebude ve vztahu k černým dírám ve Vesmíru zcela správné, protože imunitní buňky neustále brázdí prostor našeho organizmu a hledají „narušitele“ správných pořádků.  

 Jenže černé díry se ve Vesmíru ihned objeví Odnikud a pouze tam, kde je potřeba, a potom zase do Nikam mizí. Přičemž mizí okamžitě, často (ale ne vždy) za sebou v materiálním světě zanechávají celé shluky fragmentů hvězd a ohromná oblaka prachu a plynů, které lze pomocí současného vybavení docela lehko najít. Tato hmota zbylá po zničení hlavní „patogenní“ hmoty se podobá řekněme odpadu, který odpadl z běžícího pásu v dílně, kde drtí a upravují kámen. 

  Je těžké to vysvětlit, protože Něco se objevuje Odnikud, zničí často celé shluky hvězd a mizí to do Nikam. Černá díra přitom okolo sebe opravdu výrazně deformuje časoprostor a má obrovskou gravitační přitažlivost, kterou působí na okolní hmotu. Černá díra je to jediné, co můžeme nazvat opravdovou Prázdnotou – Ničím, protože v souladu s lidským chápáním tohoto slova tam není nic materiálního. 

    Anastasia: Hm, ano, pro lidi s vědecko materialistickým pohledem na svět to bude těžké pochopit... Pokud totiž vezmeme v úvahu to, co jste řekl, tak se vnucuje otázka, Kdo tedy Odnikud řídí tento proces? Kdo zjišťuje přítomnost takových defektů ve Vesmíru a přispívá k tomu, že černé díry vzniknou a zmizí právě v těch místech?

  Rigden: Aby bylo možné pochopit tyto procesy, nemluvě ani o jejich úpravě do vzorců, je třeba mít principiálně jiný pohled na svět. 

 Anastasia: Mluvil jste o tom, že hmotnost černé díry je rovna nule. A jak je přeměněna hmota, kterou díra pohlcuje? Říkal jste, že vznik nejtěžších mikroobjektů ve Vesmíru je přímo svázán s černými děrami. Znamená to, že je přece jen potřeba jakási hmotnost?

  Princip „práce“ černé díry

 Rigden: Myslím, že až pochopíš samotný princip „práce“ černé díry, otázky samy od sebe zmizí. Takže černá díra přitahuje hmotu a kam ta hmota potom mizí? Řekněme to tak, že černá díra je jakási anomální oblast. Jelikož je to nemateriální struktura, objevuje se v těch částech Vesmíru, kde dochází k určitému narušení polí. Jejím úkolem je zničit hmotu, která toto narušení vyvolává. Sám fakt, že se černá díra na daném místě ve Vesmíru nachází, vyvolává deformaci časoprostoru. To znamená, že ona sama spouští určitý mechanizmus, který zkresluje plynulý chod času v dané oblasti prostoru. To vede k určité interakci, v jejímž důsledku vzniká obrovská gravitace, která začíná přitahovat materiální strukturu. Myslím, že je to jasné, ne? 

Anastasia: Ano.

 Rigden: Tak půjdeme dál. Když je hmota přitahována, tak se díky obrovské gravitační síle začínají fragmenty o velikosti například měsíce deformovat ještě během přibližování se k černé díře. A když se hmota začíná dostávat do zóny akrécie, vytvoří se zde nejsilnější gravitační pole a hmota se rozletí na kousky. Je to pak něco jako zvláštní mlýnek na maso.

 Anastasia: Můžete prosím jen upřesnit, zda se zde termín „zóna akrécie“ používá ve stejném významu, jak ho chápou dnešní vědci? Má se tím namysli její podoba akrečního disku, jakožto zdroje mohutného záření, který rotuje kolem černé díry a vzniká při pádu (akreci) nejbližší sousední hvězdy nebo mezihvězdného plynu na tento objekt pod vlivem působení jeho gravitačního pole. Správně? Jinými slovy je to tak, že se hmota, která se setká s černou dírou, začíná pohybovat po orbitě okolo ní, a tím vytváří právě tento rychle rotující disk?

 Rigden: Ano. V době, kdy probíhá „mletí hmoty“, dochází k jedné důležité věci. Je tam taková síla, že jednoduše odstrkuje informační částice (představ si rozpad stavby z cihel), které tvoří tuto hmotu, jednu od druhé. Ty už se nemohou nacházet v určité přesně dané poloze, a jsou proto vytrženy ze své informační posloupnosti. Jakmile je zničena informační struktura, posloupnost, díky které byla vytvořena tato hmota jako taková, dochází k vymazání informace z informační struktury a hmota mizí. Dochází zde k paradoxu, protože sama černá díra nemá vliv na informační částice, má ovšem přímí vliv na hmotu. Ta je velmi silně přitahována, jenže informační částice jsou odstrkovány, takže důsledkem je, že hmota zmizí.   

  Anastasia: Znamená to, že informace není poškozena. Hmota je vytvořena na základě informace, a když dojde k vymazání informace, přestává hmota existovat. 

 Rigden: Správně. Pokud pro představu celého tohoto procesu použijeme příklad našeho asociativního domnělého experimentu, bude to takhle. Představ si, že jsi postavila zámek z neviditelných polystyrenových cihel tak, že se zámek stal viditelným. Potom bys ho pečlivě zvedla a hodila do akvária s vodou. Co se stane? Zámek se při styku s vodou samozřejmě rozletí na malé částečky. V našem případě tedy přejde do jiného stavu: hmota zmizí a zůstane pouze informace v podobě přesně těch prvotních neviditelných polystyrenových cihel, které zůstanou plavat na vodní hladině. Otázka: „A kam se poděje sám zámek (hmota)?“Je jasné, proč u tebe má otázka vyvolala úsměv. Odpovíš mi totiž: „Tam, kam i dírka v preclíku potom, co ho sníš.“ A budeš mít absolutní pravdu.

 A teď si představ, že akvárium je o něco větší a takových jako ty, kteří stojí nad akváriem a v ruce drží zámek, je aspoň deset. A vy všichni prakticky současně vhodíte své zámky do akvária. Už v moment, kdy se vaše zámky dotknou vody, polystyrenové cihly (jednotlivé informační cihly nebo jejich spojení v bloky) ne že začnou plavat na vodní hladině, ale okamžitě se od ní odrazí (jako od něčeho velmi hustého), doslova jako tenisový míček od asfaltu. Představila sis to? No a to je zhruba takový zkreslený model toho, jak „funguje“ černá díra.

  Anastasia: A co se děje s informačními bloky, s těmi klastry? Je to sice nejmenší možná ale přesto viditelná hmota? Ony se ještě nerozdělily na neviditelné informační cihly?

 Rigden (s úsměvem): Jsi šikovná. Vidím, že situaci bedlivě sleduješ… Černá díra má sférický tvar. Během toho kdy je z hmoty vymazávána informace, kdy se informační cihly odtrhávají od zpracovávané hmoty, se některá jejich část odděluje po celých skupinách – klastrech. Tyto klastry se stávají objekty s krátkou dobou existence, mají hmotnost 0,8 gramu a ve formě záření vychází bezprostředně z pozadí „pólů“ této sféry. Ano i sám pojem „póly“ u této sféry je relativní, protože zde hraje roli pozice pozorovatele a shluk přeměňované hmoty vůči této sféře. 

 Anastasia: Zdá se, že tento proces, který se děje s hmotou vedle černé díry, můžeme obrazně také přirovnat k pravidelnému formátování disku u počítače, kdy jsou veškeré informace na disku zničeny. A proč tyto objekty s krátkou dobou trvání existují jen desetiny vteřiny? 

 Rigden: Protože nemají program pro život. Oni se prostě rozpadají na jednotlivé informační cihly. Paradoxní je, že informační cihly se současně nacházejí ve dvou stavech: energetickém a materiálním (ve formě shluků těchto informačních cihel, kdy tvoří materiální částice). To znamená, že oni jakoby nejsou, ale jakoby jsou. Jednotlivé informační cihly nemají hmotnost. Ale právě informace vytváří materii s její hmotností, ale také prostor, gravitaci a čas. A informace řídí Ten, Kdo stvořil všechno. On stvořil informaci jako sílu, která je schopna dávat vzniknout energiím, jež formují hmotu (v lidském chápání).

  Mimochodem tyto informační cihly během tvorby částic s malým obsahem informací (neutrino a jemu podobné) značně narušují „logickou“ Einsteinovu teorii relativity. Je to dáno tím, že některé částice kvůli „jednoduchosti“ své struktury slabě interaguji s jinými částicemi ve Vesmíru, minimálně v naši dimenzi. To jim umožňuje přemisťovat se po nekonečném prostoru Vesmíru rychlostí, která značně převyšuje rychlost světla.

   Anastasia: Rychlostí, která převyšuje rychlost světla? V takovém případě sám fakt, že existují takové částice, povede k tomu, že bude třeba přezkoumat nejen Einsteinovu teorii ale i mnohá jiná stanoviska současné fyziky.

  Rigden: O tom není pochyb, že bude potřeba mnohé přeci jenom přezkoumat. Zato ale bude významně prohloubení chápání procesů vzájemného působení hmoty ve Vesmíru. A asi to také přiblíží lidstvo k pochopení takového fyzikálního projevu času jakým je prostor… Z informačních cihel jsou sestaveny nejrychlejší i nejtěžší mikroobjekty tohoto světa, stejně jako i vše ostatní… 

 Anastasia: Teď už chápu, proč má sama černá díra nulovou hmotnost. Černá díra jakožto objekt z nemateriálního světa jednoduše vytváří podmínky, sílu, vedle níž dochází k základnímu ději, tedy tak říkajíc k utilizaci nepotřebné hmoty. Skoro jako mazací guma, která z papíru odstraňuje nápisy. Hmota sama zmizí, aniž by se dostala do samotné černé díry.
A na čem vlastně závisí velikost černé díry?

 Velikost černé díry

Rigden: Velikost černé díry závisí na množství, říkejme tomu, „patologické hmoty“ (jinak tuto hmotu označit nelze), která má být v dané části Vesmíru zničena. Černá díra může být jakkoli velká nebo malá. Pro lepší pochopení těchto procesů v kosmu uvedu jeden fiktivní asociativní příklad, který je spojen s lidskou činností. Představ si, že člověk potřebuje na určité části paseky pokosit plevel.  Vidí, jak velké je to území a uvažuje a počítá, jak velkou sílu bude muset vynaložit a kolik času mu tato práce zabere. Potem se jednoho krásného rána na této pasece objeví a dá se do naplánované práce, což je pro onen plevel, jak jistě musíš souhlasit, zcela nečekané. Jiná věc je, když je takového plevele celé pole. Tam už musí člověk zapojit větší sílu, například v podobě techniky, zapojení dalších lidí apod.  To znamená, že místo použití závisí na tom, kde se nachází „patologie“, ale způsob použití síly závisí na objemu konkrétní práce.  
 úryvek z knihy AllatRa A.Novych 


Ke stažení Velikost souboru: 74 kB Stáhnuto: 115







Název stránky:

ALLATRA - Anastasia Novych -Nakladatelství IBIS s.r.o.

Stránka vytvořena za 0.289 sec..